Ale bolelo. Dost. Fyzicky (o nezačištěný okraj díry jsem si málem uříznul prsty) i psychicky (strhnul jsem spojku? na vrtačce). Na body tohle kolo vyhrál podělanej nerezovej hrnec.

Pokud jsi manuálně zručný jedinec s plně vybavenou dílnou usínající s profi vrtačkou pod polštářem, tento článek není pro tebe. Vy ostatní, co máte (jako já) v dílně jenom marmelády, zavařeniny, dětské plastové kladívko a postřik na mravence, čtěte dál.

Na krásně kulaté a přesné díry do nerezu bez ozobaných okrajů je nejlepší takové děrovadlo (nebo jak se ten bazmek česky jmenuje - agnlicky je to „punch", GreenLee punch), jako je na obrázku vpravo. Není ale úplně nejlevnější, takže pokud ho máte na jedno použití, asi se finančně moc nevyplatí. Zváště v případě, když potřebujete více otvorů o různých průměrech (pro každý průměr je totiž nutno zakoupit děrovadlo jiné).

Já, jelikož už mám doma kónický vrták do nerezu, jsem se vydal cestou klasického vrtání. Před časem jsem si totiž do mé stávající varny přidělával dva bimetalové teploměry a nepřišlo mi, že by vrtání do nerezu byla nějaká věda. Jenomže hrnce Bergland, i když na první pohled vypadají jako z alobalu, zase až tak tenké nejsou. S jednou dírou jsem se trápil snad hodinu.

A jak na to? Nejdříve je zapotřebí určit umístění vrtu.

(u některých děr to stačí více méně od oka - například u napojení spirály. u jiných - jako právě v případě hop stopperu, je potřeba výšku nad dnem určit co nejpřesněji. hop stopper musí být těsně nad dnem. když uděláte díru moc vysoko, budete mít po chmelovaru zbytečné ztráty mladiny, když ji uděláte nízko, nepůjde vám hop stopper přišroubit.)

Udělal jsem to tak, že jsem hrnec postavil na rovný stůl, vývod Hop Stopperu přiložil (vodorovně!) k hrnci zvenčí, spodní okraj („nácuc") Hop Stopperu umístil kousíček nad stůl a uprostřed trubky Hop Stopperu přiléhající k hrnci udělal značku.

Před vyvrtáním vlastní (velké) díry kónickým vrtákem je zapotřebí předvrtat klasickým vrtákem menší otvor, aby se mohl kónický vrták „zakousnout".

(původně jsem chtěl tento „vodicí" otvor vyvrtat na několikrát - začít s malinkým vrtáčkem a dírku postupně zvětšovat, nicméně malý vrtáček nerez ani nepoškrábal. musel jsem použít nějakou odhadem osmičku, abych se do vrtačky mohl pořádně opřít a aby se vrták mohl do tvrdého nerezu „zakousnout". a jak jsem na vrtačku pořádně zatlačil, urval jsem spojku v režimu vysokých otáček. režim vysokého krouticího momentu mi naštěstí - zatím - funguje)

A teď následuje ta hlavní sranda. 

Nerezový plech (i ten slabý) je mrcha tvrdá a bude vám klást překvapivý odpor. Musíte vrtat na nízké otáčky, poměrně dost na vrtačku tlačit (ale ne zase příliš - dobrá tada nad zlato, že?), odpočívat a chladit (třeba olejem, ale zkoušel jsem to i vodou). Asi nejhorší varianta je vrtání při vysokých otáčkách s malým přítlakem. Vrták a hrnec se vám během chviličky rozžhaví do ruda (je to překvapivě rychlý proces).

Na rubové straně hrnce (tj. na straně směrem od vrtačky) se během vrtání budou tvořit tvrdé, ostré a otřepané hrany (nálitky). Tento efekt jsem trošku potlačil tím, že jsem chvíli vrtal zvenku, chvíli zevnitř hrnce. Nakonec je ale stejně potřeba vzít kulatý jemný pilník a „nálitky" na hranách hotového otvoru zbrousit do hladka. Jak z vnější strany, tak i z vnitřní. Musíte být nakonec schopní pohladit prsty celý otvor a nenahmatat nic ostrého (to byl přesně ten okamžik, kdy jsem ještě něco ostrého našel a další čtvrthodinu jsem místo obrušování hledal v trávě bříška prstů a umýval hrnec od krve). Pokud nebude otvor krásně čistý, budete mít pravděpodobně později problém s utěsněním šroubění.

Na závěr dvě dobré rady (bez prdele):

1. Být vámi, tak bych si při vrtání vzal nějaké brýle. Od vrtáku odletují žhavé špóny. Většinou sice neletí moc vysoko a není moc pravděpodobné, že vám přistanou zrovna v oku, ovšem poměr malé pravděpodobnosti jevu a jeho následných nepříjemných následků mi nepřijde moc povzbuzující.
2. Druhá rada opět souvisí s ochranou. A tentokrát hovořím z vlastní zkušenosti. Pohodlné rozšmajdané zahradní nazouváky bez ponožek nejsou vhodnou obuví. Vhodnou obuví jsou uzavřené šněrovací boty. Oblečte si i dlouhé kalhoty a teď pozor - nohavice přetáhnout přes boty, NIKDY nezastrkovat za jazyk bot. Do oka vám žhavý kus kovu možná nevletí, ovšem směrem dolů toho odpadává hodně a i když pak trhnete světový rekord v rychlosti vyzouvání šněrovacích bot, garantuji vám, že dostatečně rychlí nebudete. O propáleném vybavení od odhozené rozžhavené vrtačky ani nemluvě.

P.S. V tu samou minutu, co jsem skončil (jsem moc rád, že mě během demolování majetku a dehonestujícího sebemrzačování nikdo nesledoval... a neposlouchal...), přijel na kole Jáchym, kouknul na hrnec a natěšeně povídal: „to's nám udělal na zahradu na koupání?"

P.P.S. První díra hotová, už mi jich zbývá jenom pět. A k tomu ještě dvě velké na topná tělesa.

P.P.P.S. Konstruktivní návrhy na zlepšení procesu vrtání vřele vítám. Variantu „nechej si to udělat v nějakém zámečnictví, vole" radit nemusíte, tu už na seznamu mám.