Tak jsem včera večer konečně stáčel.

Provoz Chwatlineru zahájen

Moc se mi do toho sice o víkendu nechtělo, ale Ema otravovala tak dlouho ("tatínku, kdy už budeme dělat to pivo?"), až jsme se do toho spolu pustili. Symbolicky na prvního apríla. Možná bych mohl tuhle várku nazvat Apreeller?

V těchto fotkách jsem při vší dobré vůli neviděl nic, ale jakmile jsem je opatřil rajcovním rámečkem, staly se z nich výstavní exponáty, nemyslíte?

P.S. Omlouvám se, už to asi dlouho/nikdy neudělám, ale v tomto případě jsem prostě nedokázal odolat :)

P.P.S. Pokud potřebujete návrh nějaké interpretace, nemůžu s klidným svědomím říct, že by mi to nepřipomínalo prdel...

Když už jsme u těch mých harddiskových katastrof (9. března, 10. února a 8. února) - o víkendu jsem se snažil finalizovat mé domácí zálohovací řešení. Trvalo mi to skoro celou noc, ale nakonec jsem byl relativně spokojen.

S pocitem dobře vykonané práce jsem vypnul notebook, ale WTF? Windows nejdou vypnout, jsou blokovány nějakým neukončitelným programem. Pak na mě na vteřinku blikla neuvěřitelná hláška A je po ptákách! a počítač se konečně vypnul.

VIRUS! To bylo první, co mě napadlo. A určitě je už i na NASu a všechna data mám opětovně v háji. Po chvilce googlení jsem jsem ale (s lehkou úlevou) nabyl dojmu, že Google asi zaměstnává samé vtipálky a ti největší bránicotrhové pracují v Chrome Division. Jinak si nedokážu představit, proč bych měl být zásobován podobnými chybovými hláškami...

Hypochondrická ošetřovatelka

"Táto, když mě dnes bolí to bříško, můžu si mastičkou na exémy namazat kolínko?"

Poslouchat za dveřmi se nemá

... na druhou stranu někteří lidé, obzvláště hlasití mobilní telefonisté, vám kolikrát nedají nejmenší šanci. Já osobně na ně mám (až s krutou statistickou anomálií) neuvěřitelné štěstí ve vlaku. Co já už jsem se s nimi nařešil účetních a obchodních problémů, rozvodů, oprav střech a špatně zbudovaných bazénů, výletů do Alp a na Riviéru, koupí nejnovějších SUV a starých pneumatik na stodvacítky; vztahy s pitomými sousedkami a špatná vysvědčení už ani nepočítám.

Dnes ráno se zrovna jeden dálkový student snažil omluvit ze zkoušky tak pitomým způsobem, že jsem mu to nevěřil ani já. A to jsem s ním uprostřed mrazem spálených polí v tom stojícím vlaku (ano, opět) tvrdnul také, takže jsem věděl, že si nevymýšlí.

To mi ale připomnělo nedělní odposlech na sedačkové lanovce v areálu Obří sud (pro rodiny s dětmi velice doporučuji).

Osoby a obsazení (zleva): táta, máma, jejich dítko, prázdná sedačka, já (Ema tam naštěstí nebyla, zrovna relaxovala v hospodě u párku v rohlíku).

Máma: "Je to tady super, jenom mě trošku tlačí boty. Pořád mi otíkají nohy, to mám asi z těch prášků".

Táta: "Vidíš, to máš z toho, že mě neposloucháš. Já jsem ti říkal, ať k tomu doktorovi nechodíš. A pak jsem ti říkal, ať ty prášky zahodíš. Vzhledem k frekvenci a gumiláriu se to beztak nevyplatí."

Synek: Z nevědomosti mlčí.

Já: Také mlčím, jelikož mi mozek odmítá zpracovat čerstvě nabytou informaci. Ostatně ani teď si nejsem zcela jist, jestli se bavili o tom, o čem si myslím...

Poté, co si kolega včera v noci vložil do úst (po mnoha a mnoha speciálních pivech a kmínkách) Ctiradovu pýchu a Šárčinu krev (pořadím si nejsem jist), rozhodl se zajít k McDonald's na (jak neustále tvrdil) expreso. Obslužná paní už zavírala, všechno měla uklizené, stoly a podlahy vytřené. Nicméně kafe mu ještě uvařila. Onen nešťastník ještě ani nestačil poděkovat a už espresso (zběsilým mícháním) rozlil po celém širém uklizeném okolí.

Paní se zoufale chystala protestovat, nicméně byla přerušena následující (ne příliš srozumitelnou) obhajobou: "V pohodě, v pohodě, pro tyto účely mám sebou spoustu ubrousků z podniku Kokr and Sokr". Vytáhnul deseticentimetrový štůsek ubrousků a soustředěně se jal kávu rozmatlávat na dosud nepostižená místa.

Ke mně pak tlumeným hlasem omluvně dovysvětlil: "Vy jste si toho nevšimli, ale já jsem si ty ubrousky celej večer postupně schraňoval, protože jsem měl panickou hrůzu z toho, že ve vlaku nebudu mít do čeho smrkat".

Poslední dobou na sobě začínám pozorovat zneklidňující příznaky nastupující retardace.

Sedím si takhle na záchodě, na zemi se válí staré noviny a najednou mi padne zrak na titulek Vůdce vražedných borůvek zabit - více na straně A8.

Silně zaujat otáčím na stranu A8 a čtu: Kolumbie slaví, armáda zabila vůdce vražedných goril.

Po třetím(!) studiu článku pocit silné dezorientace ustupuje a já už vím, že si příště nemám plést borůvky s bojůvkami a gerily s gorilami.

P.S. Jako už tradičně jsem se nebyl schopen rozhodnout mezi barevnou a černobílou fotkou, takže tu máte obě.

Opět jsem váhal mezi černobílou a barevnou, tak jsem vložil obě.

Jo, a konečně jsem našel tříhvězdičkové řešení Angry Birds Seasons Ham'o'ween Level 1-7. Frčím na záchod, vyzkouším a (možná) dám vědět...

Ještě navážu na včerejší příběh.

Večer, po malování celý utahaný, jsem si ke zprávám otevřel jednoho lahváče na uklidněnou. Ema to uviděla, zamračila se a povídá:

"Ty s dáváš navečer pivo?!? To bys neměl, táto. Já si dávám jenom šťávu nebo vodičku..."

P.S. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli fotku barevnou, nebo černobílou, tak přikládám obě.