Jak jsem slíbil 17. srpna, vkládám zrcadlovkový remake. Třeba vás ochladí v tomhle počasí, kdy už ani pivo neosvěžuje...
A když už tu máme archivní fotku, přidám i archivní příběh (doufám, že tady ještě není).
Vždy, když v neděli večer odjíždíme od rodičů, dědeček běží kolem auta, zběsile buší do oken, dveří i střechy a pokřikuje na Emu upoutanou do sedačky různá hesla.
Posledně hulákal něco, co si už sice nepamatuju, ale znělo mi to, jakoby citoval texty z náhrobních kamenů. Chtěl jsem mu oplatit stejnou mincí, tak povídám Emě "Emi, řekni dědečkovi, ať tu odpočívají v pokoji".
"Dědečkůůů, máte si s babičkou lehnout do obýváku!"