Znáte Escherovy obrázky?

Když se s foťákem dlouhodobě nedaří, musím si holt vystačit s Instagramem. 

Na poslední zastávce Krkonošské pivní stezky jsme si dali pozdní oběd.

Tak jsem včera narazil pivní styl, se kterým jsem doposud neměl tu čest.

Král je mrtev, ať žije král...

Včera v noci dávali hodně zajímavý a silný film.

Zrovna čtu knížku NOS4A2 od (až dosud pro mně neznámého) autora jménem Joe Hill.

Dnes jsem původně nechtěl nic publikovat, ale pak jsem si pustil (pod vlivem recenze) nové písničky Václava Neckáře a prostě se o ně musím podělit.

Tak jsem právě dočetl druhý díl (Winter of the World) z plánované trilogie Století od Kena Folletta.

... maj' tam docela dobrý vlastní pivo, tam na té Kosti.

Včera večer mě velice příjemně překvapilo chování aplikace Google Goggles.

Dnešní delirickou fotku (pro případ, že by si ji někdo chtěl taky vyfotit, focenou Nikkorem 105mm f/2,8 - bez toho to rozhodně nedáte) věnuji nám všem alkáčům (tj. i tobě Poldo a Pavle).

Přesně - i v malé ZOO Chleby se dá nafotit divočina...

Leze na mě podzimní únava.

Špatná a dobrá foto zpráva

Strepfen, Coldrex, vitamin C, Ibalgin, horký mátový čas s citrónem a medem.

... aneb Kýč Jak Bič. Navíc focené z jedoucího vlaku za ranního šera, takže technicky nic moc, úpravou jsem to pak dodělal úplně, ale nemohl jsem si pomoct :)

Pamatuju pochmurné doby, kdy na pouti stály balónky pouhou mrzkou korunu.

Poslouchat za dveřmi se nemá

... na druhou stranu někteří lidé, obzvláště hlasití mobilní telefonisté, vám kolikrát nedají nejmenší šanci. Já osobně na ně mám (až s krutou statistickou anomálií) neuvěřitelné štěstí ve vlaku. Co já už jsem se s nimi nařešil účetních a obchodních problémů, rozvodů, oprav střech a špatně zbudovaných bazénů, výletů do Alp a na Riviéru, koupí nejnovějších SUV a starých pneumatik na stodvacítky; vztahy s pitomými sousedkami a špatná vysvědčení už ani nepočítám.

Dnes ráno se zrovna jeden dálkový student snažil omluvit ze zkoušky tak pitomým způsobem, že jsem mu to nevěřil ani já. A to jsem s ním uprostřed mrazem spálených polí v tom stojícím vlaku (ano, opět) tvrdnul také, takže jsem věděl, že si nevymýšlí.

To mi ale připomnělo nedělní odposlech na sedačkové lanovce v areálu Obří sud (pro rodiny s dětmi velice doporučuji).

Osoby a obsazení (zleva): táta, máma, jejich dítko, prázdná sedačka, já (Ema tam naštěstí nebyla, zrovna relaxovala v hospodě u párku v rohlíku).

Máma: "Je to tady super, jenom mě trošku tlačí boty. Pořád mi otíkají nohy, to mám asi z těch prášků".

Táta: "Vidíš, to máš z toho, že mě neposloucháš. Já jsem ti říkal, ať k tomu doktorovi nechodíš. A pak jsem ti říkal, ať ty prášky zahodíš. Vzhledem k frekvenci a gumiláriu se to beztak nevyplatí."

Synek: Z nevědomosti mlčí.

Já: Také mlčím, jelikož mi mozek odmítá zpracovat čerstvě nabytou informaci. Ostatně ani teď si nejsem zcela jist, jestli se bavili o tom, o čem si myslím...

... no není to široko daleko nejdebilnější název fotky?...