Emy hlášky

"Tatínku, zítra jdeme se školkou na pohádku. Do kunduráku."

Tak nevím, co vlastně pan ředitel v tom kulturáku provozuje...

V normální slušné společnosti bývalo dobrým zvykem uklidňovat děti den před Vánoci sáňkováním, bruslením nebo stavěním sněhuláků. My se holt poslední dobou musíme spokojit pouštěním lodiček na Labi.

O víkendu jsem maloval pokojíček. Odpoledne mi Ema povídá:

"Tatínku, až to doděláš, půjdeme do hospody?"

"Eminko, až to dodělám, bude večer a ty už budeš spinkat."

"Ááách jóóó, kdybys maloval rychleji a nechodil pořád na záchod, tak už si to mohl mít hotový".

"Mamí, od druhé třídy už může být puberta?"

Zkáza

Na zahradě se mi rozpadnul starý vozík na hadici, tak jsem se vydal do obchodu s tím, že si vyberu pořádný, nerozbitný, kovový. A povedlo se.

Doma jsem vozík začal skládat. Ze začátku jsem byl spokojený, všechny díly kovové, ale WTF? Ocelové části se bez výjimky spojují pouze umělohmotnými spojkami, sotva silnějšími než kancelářšký papír. Stalo se nevyhnutelné a po pěti minutách jsem jednu spojku zlomil. Vozík za tisícovku v háji.

Docela se mě to dotklo a hlasitě jsem ze sebe vychrlil spoustu slov sestávajících se převážně z hlásek K, P, R a L. Ema (k mé hanbě) všechno sledovala. Když jsem konečně ztichnul, soucitně mě pohladila a říká: "Tatínku, to je práce na prd, co?"

Náprava

Tisícovku jsem jim nehodlal věnovat a tak jsem jel vozík reklamovat. Rafinovaně jsem se rozhodnul nepřiznat ani náznak viny a všechno hodit na výrobce. Přišel jsem k reklamační přepážce a povídám: "Dobrý den, koupil jsem si u vás vozík, doma krabici rozbalím a tam jsem našel prasklou spojku."

V tom k pultíku přistoupí Ema, postaví se na špičky a reklamační paní sdělí: "No, a pak to táta zlomil."

"Víš, já moc na lyžích neumím jezdit."

"To nevadí Emajs, potrénuješ a za chvilku budeš jezdit jako závodník."

"Nene, já budu jezdit jako hovado."