Při obědě: "Maminko, tomu miminkovi v bříšku ta rýže chutná, že? Ale nemá talířek, tak to musí papat ručičkama."

Hypochondrická ošetřovatelka

"Táto, když mě dnes bolí to bříško, můžu si mastičkou na exémy namazat kolínko?"

"Táta asi chytil ze vzduchu nějakou rózu."

No, ona to spíš bude viróza...

"A,... tatínku,... až budu velká, ožením se za Jáchyma."

"Ale to je tvůj bratříček, to přece nemůžeš."

Se slzičkama v očích: "Ale já nechci nikoho cizího..."

Jako by četla Trávníčkovu roli z Popelky :) Kam na to ve třech letech chodí?

Vypláchnout ústa Chotěboří, do suché pokožky rukou a obličeje jemně vetřít omastek z česnekového langoše a můžeme vyrazit na cestu domů. Z nějakého důvodu si k nám ve vlaku nikdo nechce přisednout.

"Tatínku, tatínku, hele jak vysílám."
"Cože?"
"No hele jak vysílám hlavu."
"Aha, jo, Eminko, tomu se říká stín."

"Tatínku, Klárka říkala, že budeme mít pomeranč a ono je zatím červený."

"Ne Eminko, Klárka říkala, že budeme mít Citroën."

"Aha... To nevadí, tahle mi ladí k šatičkám."

Člověk se nestačí divit, co se jim to v těch hlavičkách odehrává.

"Tatínku, dneska jsem byla úplně sama nakupovat".

Po mimořádně zdařilém vanovém cákanci, který nám zavlažil celou koupelnu, si Ema protřela oči a s obdivem prohodila:

"Tak to je hůůstýýýý, já jsem ale... ďábel...".

P.S. "Tatínku, ale ďáblové neexistují, že ne?"

„Tatínku, naše paní učitelka je strašně horkokrevná".

Včera večer jsme grilovali.

O víkendu přišla bída na kozáka a tak jsem se i s dětma vydal na rychlou předobědovou čumendu k nám do hospody.

Večer v koupelně slyším, jak si Ema pro sebe povídá: "A ještě dáme takový ty kapičky na noc na krásný sny". Hernajs, měl jsem za to, že drogovou problematiku budu muset řešit nejdřív tak za patnáct let.

Když teď o tom tak přemýšlím, až všichni usnou, půjdu asi hledat ty kapky.

Dovařil jsem pivo a po změření hustoty mi v hrníčku zůstal zbytek mladiny (hodně sladká a zároveň hodně hořká tekutina neobsahující žádný alkohol).

To jsme takhle jeli po Jižní spojce obklíčené billboardy ze všech stran.

Generálka na zítřek

"....
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
babička vám snese jiný."

I abstraktní pojmy už chápeme

"Březen, duben, květen, PÁTEK!"

Ráno v koupelně, Ema si u umyvadla čistí zuby, Jáchym samostatně (ano, postoupili jsme do dalšího levelu) čůrá do velkého záchodu.

Během televizní debaty zaznělo něco na způsob (velice zhruba):

"Jé, ty už jsi hotová?"

"No, my dámy jsme rychle, my netrůníme tak dlouho jak chlapi."

Původně to měla být „realistická“ fotka stínu stromu na bráně selského stavení včetně kousků zdi se štukováním a kontrastním červeným číslem popisným. Ať jsem ji ale upravoval jak jsem ji upravoval, výsledkem byl pořád jen hrozný chaos. Tak jsem ji aspoň ze stran ořezal a doprasil do poloabstraktna :)

Tak jsem včera rozhodil šest kousků Grádyše mezi pivní lid.