Díky příznivé kombinaci svátků, narozenin, návštěv babiček a podobně spousta lidí v Emině okolí dostávala v poslední době dárečky. Až na mně, přirozeně. Emince to asi přišlo líto, a když jsem včera dorazil z práce, chtěla mě potěšit milosrdnou lží:

"Tatínku, máš doma překvapení. V taštičce. Od maminky. Někam ho schovala - asi do skříně. Je tam kravata, košile a tepláky."

Vzhledem k tomu, že jdeme zítra na svatbu a můj zbývající oblek pořád zůstává sražený (od posledně - viz. 19. července 2011 - se naopak srazil ještě o kousíček víc), nějaké pěkné tepláky by se mi hodily.

"Tatínku, nespinkej tak nahlas..."

„Tak nakonec nejsem husa, ale koza“.

Co se člověk všechno od těch dětí nedozví:

Přátelé, já jsem se onehdy dozvěděl od Emy něco strašného. To nové poznání totálně otřáslo samou podstatou mé existence.

"Maminko, můžu si vzít bonbónek? Já jsem dnes ještě nic sladkýho neměla. Jenom ten párek."

Pohan

Od poslední oslavyzůstalo Emě v přehrávači cédéčko s koledama.

"Tatínku, na chatě jsme s dědečkem hráli pétanque."

V neděli jsme se jeli projet na kolech a cestou jsme potkali Emčinu kamarádku ze školky.

Není pochyb o tom, že v dobách, kdy se po světě pohybuje tolik pedofilních úchyláků, je potřeba děti řádně instruovat.

Včera večer jsem měl měl telefonát. Od Emy. Z tábora. Podivným způsobem zneklidňující telefonát...

Citát dne

V kočárku mám dvě děvčátka. Jedna je holčička a druhá je kluk.

Vepříkův koutek

91.1kg. Já už nerozumím vůbec ničemu. Jedině snad, že bych každé ráno nelezl na váhu, ale na generátor náhodných čísel.

Původně to měla být úplně jiná fotka, ale po „citlivých" úpravách jsem se rozhodnul pro tento černobílý flekanec. Originál pro porovnání přikládám.

Dopoledne při kojení: "Maminko, jak se ti tam to mlíčko dostalo? To ti tam dala paní doktorka?"

Celý den jsme se těšili na čarodějnice, ale odpoledne přišla bouřka. Chvilku jsme se to (už v kostýmu) snažili rozhodit s křídou v ruce v garáži (viz foto), ale pak jsme to vzdali. Těsně před začátkem programu se počasí naštěstí umoudřilo a my mohli vyrazit.

Každá čarodějnice má mít zvíře. Ema kočičku (přišitou zepředu na černém rodičovském tričku z důvodu zakrytí zaměstnavatelova loga), hojně se vyskytovali i pavouci a krysy a jedna dospělá čarodka měla metrového stočeného hada. Ema kolem ní chvilku užasle chodila a pak povídá: "A teto, co to máš za speciální žížalu?"

Na hřišti jsme po drobném programu pro děti vyrobili velkou čarodějnici, kterou jsme pak ve slavnostním průvodu nesli k Labi k upálení na hranici. Docela by mě zajímalo, co si z toho ty děti odnesly, jelikož v půlce cesty se Ema zeptala: "Tu mořskou pannu hodíme zpátky do vody?"

Špekáčky snědené, hranice dohořívá a podle řeky jede na kole soused. Ema ho zmerčí na 100 metrů a snaží se přeřvat houf dětí: "Marku, Marku, koukej na mě, jaká jsem... MASKA!"

Čas je relativní

Ema už ze školy nosí domácí úkoly a naprosto nepřekvapivě je musí mít podepsané od rodičů.

Nadšeně: "Tatínku, já jsem dnes odhlášená ze školky!"

Unaveně: "Ty se ale máš, já do práce musím."

Konejšivě: "Neboj, třeba tě z práce taky někdy odhlásí..." (Pravděpodobně tím myslela mámu.)

V jídelně si všechny děti nechaly od rodičů z nudlové polévky vypreparovat všechny nechutnosti (jako například maso, petrželku, mrkev,...) a pak začaly mudrovat:

"Mrkvička se musí papat, ta je na oči."

"Jo, to znám z Boba a Bobka."

"No, oni se vždycky tak nacpou mrkví, až je z toho bolí oči."

Další zprávy z tábora (na vysvětlenou - jedná se o něco jako English Camp):

"... Davídek má obrovský koule..."