Je mi jasné, že tento obrázek (složený z pěti fotek na výšku) je tak říkajíc o ničem, ale nechávám si jej z ryze osobních sentimentálních důvodů.
(vraceli jsme se z jedné poměrně dlouhé tůry, už byla skoro tma, rychle se ochlazovalo a foukal studený vítr. Jáchym se zastavil sto metrů od hotelu a celou věčnost jen tak stál opřený o hůlky, na volání nereagoval. myslel jsem, že je smrtelně vyčerpaný a že jej budu muset na pokoj odnést, když tu se probral, přišel za námi a šťastně prohodil, že „obdivoval červánky“)