Zpočátku se mi to stávalo poměrně často. Někdy jsem kyvetu zavřel na první pokus, většinou jsem ale s víčkem bojoval dlouhé předlouhé (deseti)minuty. Pivo mezitím v kyvetě krásně oxidovalo a já jsem jen bezmocně zuřil. Jakmile jsem ale začal používat následující primitivní postup, nemám s těsností nejmenší problémy. Takže dost řečí a jdeme na to:
- Ještě před naplněním kyvety je dobré vyzkoušet, ve které pozici víčko lépe sedí. Otvor je totiž oválný, takže víčko je možné nasadit dvěma způsoby (tj. můžeme drátěnou pojistku zaklapávat směrem k sobě, nebo směrem od sebe). Tuto pozici si zapamatujeme.
- Kyvetu naplníme pivem.
- Nasadíme víčko předem zjištěným způsobem, ale jenom volně, ještě jej nezavíráme.
- Připojíme CO2 lahev s nějakým rozumně nízkým tlakem (plus mínus 1 bar) a pustíme plyn do kyvety.
- Víčko držíme téměř uzavřené, ale zatím necháme malou mezírku. Tou bude plyn unikat ven (v zásadě se planě utěšuji myšlenkou, že tímto způsobem z kyvety vyženu vzduch).
- Po nějaké chvíli víčko uzavřeme tahem za drátěnou pojistku. Táhneme ji silou směrem nahoru a současně s ní mírně otáčíme doprava a doleva. Víčko se tak lépe usadí.
- S troškou štěstí po chvíli přestane plyn pod víčkem ucházet. Ale spíš ne a k nějakému nepatrnému úniku docházet bude.
- Zvýšíme tlak CO2 na 2 bary, možná i na 2.5 baru. Víčko je tak velkou silou přitisknuto k lemu kyvety a dokonale se utěsní.
- Pokud budeme pivo sytit nuceně, musíme ještě upravit tlak v závislosti na teplotě a pivním stylu, pivo i s CO2 lahví schováme do ledničky a těšíme se.
Poznámka k videu: je překvapivě těžké provádět i ty nejjednodušší úkony jen jednou rukou. Obzvláště když v té druhé třímáte mobil. Tak asi tak...
