Dnes už to vypadalo, že nebude ani fotka, ani příběh. Nakonec jsem fotku udělal v rychlosti půl vteřiny před vyběhnutím z výtahu (momentálně ji beru spíš jako nápad na nějaké budoucí focení), a příběh se mi bohužel přihodil večer ve vlaku.
Díky léčivým účinkům Zlatopramenu jsem si právě odskakoval, když jsem venku na chodbičce před záchodem uslyšel nějaké divné zvuky. Otevřel jsem dveře a tam stál totálně zelený pán, který mi bez varování zaútočil šavlí na nohy. Nechápu jak, ale jeho zákeřnému útoku jsem se na poslední chvíli vyhnul. Bleskurychle jsem vyklidil bitevní pole. Zklamaný sok se ještě chvilku v chodbičce oháněl šavlí a pak zbaběle zmizel v kabince.
Tomu říkám štěstí v neštěstí - kdybych ze záchodu vyšel o deset vteřin dřív, nablil by mi přímo do obličeje...
Nevěřte nikomu, kdo říká, že veřejná doprava je nuda.
Vepříkův koutek
90.4 kg.