Přílišným přebytkem autorské sebereflexe netrpím ani za normálních okolností, kdy mám možnost nechat fotky nějaký čas na disku uzrát před tím, než je začnu zpracovávat (ve většině případů zpracovávat rovná se mazat).
Tento projekt takový luxus bohužel (pro mě i pro vás) neumožňuje. Na výběr a zpracování fotky dne mám omezený čas, a to zpravidla večer, kdy už jsem unavený a na oči nevidím. Proto se občas do soutěže dostane i fotka, kterou bych jindy smazal ještě ve foťáku. Ráno se pak nestačím divit. Je ale pravda, že už se mi asi dvakrát přihodila i opačná situace - výsledná fotka byla lepší, než bych čekal.
Dnešní obrázek je toho zářným příkladem. Momentálně z něj sice polooslepeně uslintávám blahem, ale už teď se obávám, že jsem překročil snesitelnou míru úprav.
Těším se na ráno, kdy se na tu krásu budu moci podívat s odstupem. Bojím se rána, kdy se na tu srágoru budu muset koukat s odstupem.
Všední banalitky
Pan řidič v autobuse dnes zase perlil. "Tak co, kam to bude? Cože? Vy taky do Přerova? Prokristapána, kam to vy Přerováci pořád kočujete???"
