Dnes jdeme na smutnou společenskou událost (dá se tak říkat pohřbu?). Na poslední chvíli jsem si ale s hrůzou vzpomněl na naši kouzelnou skříň. Co se do ní na půl roku zavře, to se zmenší. A já hlava dubová jsem si v ní nechal můj poslední oblek.
Sako je v pohodě, i do kalhot se vlezu. Musím ale hodně vydechnout a zadržovat dech. Teď už jenom zbývá naučit se nedýchat. Tak tři, čtyři hodinky snad budou stačit.
