Je zima, prší, testování Ignite se nepovedlo (po hodině monitorování produkčního Oracle mi cvičný report totálně zavěsil databázi - naštěstí jsem si repository nejdřív nainstaloval na testovací server) a pět minut před odchodem z práce v celém Palladiu vypnuli proud, takže jsem přišel o vlastně ani nevím co...

Computers are idiots.

Tak se mi sice na svitek podařilo narvat mnohem víc fotek, než se kdy výrobci zdálo i v nejdivočejších snech (viz. včerejší článek), ale ty podivné dvoj až trojexpozice není bohužel možno zveřejnit ani jako umělecký záměr. Z celého filmu jsem zachránil jenom jedno celé políčko, a to ještě i s prsty (pro čuňáky zdůrazňuji přítomnost písmena T v posledním slovu).

Nicméně mě to k vaší smůle neodradilo od dalších pokusů - už jsem si pořídil další filmy.

Dnes jsme s Emou poskakovali na trampolíně a ona najednou: "Tatínku, počkej, mě bolí ty moje křivky!"

"Co???"

"No ty křivky" a oběma rukama si shora dolů přejela po bocích...

Taky jsem pinholoval na svitkový film. Když už jsem začínal čtrnáctý obrázek a pořád to šlo přetáčet, byl jsem celý nadšený, že asi začali vyrábět delší filmy. Pak jsem si ale všimnul, že jsem špatně přetáčel film - místo 6 centimetrů jsem přetáčel jen čtyři a půl. Zbylo mi místo jen na dvě poslední fotky. No co, stačí jednou a pořádně..

Jenomže to bych si nesměl špatně přepočítal expozici (expozimetr mám na F22, kdežto dírka dosahuje krásných F90) a místo čtvrtiny vteřiny použít vteřiny čtyři.

No, v případě překryvů vždycky můžu tvrdit, že se jedná o umělecký záměr. A co se týká přeexponování posledních fotek - aspoň se teď ukáže, o kolik je ten slavný analog lepší, než digitál...