Celý týden bojuji s nějakou chřipkou. Nutno dodat, že zatím je výsledek více méně nerozhodný. Dnes jsem se ale rozhodl, že s bacilem skoncuji způsobem značně nevybíravým. Naordinoval jsem si (navíc k obvyklé dávce chemikálií) jeden Zlatopramen ještě ve vlaku a doma pak dva Budvary. Konečně mám pocit, že je válka u konce.  Mým bakteriím pivo zachutnalo :(

Ale panu řidiči z autobusu by dnes ani anděl nepomohl: "Ty zatracený rohlíky podražily ze dvou padesáti na dvě osmdesát a když se do nich člověk zakousne, stejně se všechno vydrobí", "Chleba se dá žrát jen z pekárničky na rohu v Nymburce, protože všechny ostatní chutnají jak namočený do Labe", "Výplata je prachmizerná" a hlavně - "Dejte na mě, dokud bude prezidentem Klaus, lepší to v tomhle státě nebude".

Kolikrát není možno nezávidět takový jednoduchý způsob nazírání na svět, co?

Dnes jsem z okna vlaku objevil zapomenutý kousek polabského pole, na kterém nestojí žádné skladiště. Zatím.

Hele - přesně, ale PŘESNĚ takhle vidím svět, když jdu večer domů a mám unavený oči z práce.