V Mostaru se na nás nalepily mraky prodejců všeho možného. Jedna paní (z cukrárny) si vybrala Emu a začala se jí vnucovat různými jazyky, až nakonec vyzkoušela (na ostatní děti zřejmě fungující) "Chocolate?"
Ema se zamračila, zakroutila hlavou (čímž mě velice překvapila) a uraženě od cukrárny odešla. Cestou si cosi rozhořčeně mumlala pod vousy. Zaslechl jsem sice jenom zlomek, ale zato poměrně výstižně charakterizující důvod jejího znechucení:
"... zase ti čokli ..."