pondělí, 30 leden 2012 13:25

Absurdistán - 30. ledna 2012

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Dnes netradičně dlouhý

aneb Mluvením se prý uvolňuje nashromážděná frustrace

 

Druhou část dvoutýdenní dovolené (o první, diametrálně odlišné části, možná napíšu později) jsme trávili v Harrachově v hotelu Šedý vlk. Naprosto zodpovědně mohu doporučit všem, kterým nevadí:

 

- V den příjezdu čekat na mrazu od dvou hodin až do pěti na skupinu Poláků, kteří sice vyklidili jejich pokoje v deset ráno, ale až do večera zůstali na sjezdovce, aniž by uvolnili hotelové parkoviště.

 

- Muset si po odjezdu oněch vychcanců hodinku vyhrabávat místo na parkování.

 

- Bezmocně zírat na hotelového zaměstnance, který večer nastartoval frézu a aby projevil alespoň zdání nějaké činnosti, porajtoval závěje za parkovištěm. Sníh přitom foukal zpátky mezi auta (já jsem měl sníh jen do půl dveří, někteří ale až nad střechu. Následovala bezmocná zuřivost a další odhazování sněhu lopatou. Sněžilo ukrutným způsobem ještě tři dny, takže jsem ráno a večer cvičně vyhrabával auto ze sněhu sahajícímu až nad kola. Ukázalo se, že to byl prozíravý krok - po třech dnech přišla krátká obleva následovaná mrazy - neodhrnovaná auta byla zakonzervována devadesáti centimetry ledu).

 

- Naprosto bezohledný soused na parkovišti, který si ve středu dopoledne odhrabal Passata (každý plech jiná barva), přičemž aby se moc nenadřel, sníh házel k mému autu a ještě ho udupával (výsledná výška sněhu kousek pod okýnka). Na závěr zabodnul hliníkovou lopatu do takto vytvořené hromady udusaného sněhu a spokojeně odfrčel domů. Měl velkou sílu, takže lopata mi prošla až do dveří. Do mých krásných nových Luciferově-červených dveří. KURVA, že už to tak musím říct...

 

- Na závěr pobytu zaplatit přes tisíc korun za parkovací služby. Tak strašně mě to překvapilo, že jsem ani nestačil protestovat.

 

- Bydlet vedle sociálně silně nepřizpůsobivé rodiny (bloncka máma, dvě bloncky dcerušky + tři černovlasé dcerušky, potetovaný táta cca 160 kg tmavší pleti kombinace taxikáře a kolotočáře, pejsek pracovně označovaný šmejd řvoucí na pokoji bez přestání od rána do večera) žijící rušným nočním životem. Tato rodina jsa požádána o lehoulinké utišení v nočních hodinách (s tím, že nám na pokoji spí dvě malé děti) nás odměnila hromovým smíchem a silně zvýšenou frekvencí pohybu mezi pokojem a hotelovým barem doprovázenou mohutným boucháním dveří (možná doma neměli kliky) a řvaním na chodbách.

 

- Stravovat se v hotelové restauraci, jíž vládli absolutně zmatení číšníci (což až tak nevadilo) a NAPROSTO neschopný kuchař (což vadilo hodně - po prvním dnu jsme do jídelny chodili sami, jelikož jsme měli polopenzi a mimino). Říct, že se jídlo nedalo žrát (s prominutím) je ještě nadhodnocování velice smutné skutečnosti.

 

- Kouření, kouření a ještě jednou kouření. K hale s recepcí a dětským koutkem (sestávajícího ze smutného koberečku 1m*1,5m neurčité barvy a pár prastarých nefunkčních hraček) přiléhal bar, kterým se zároveň procházelo do jídelny. V baru se neuvěřitelně hulilo (nutno podotknout, že 90% dýmu vyprodukoval hotelový personál), dveře se zásadně nezavíraly, takže kouř byl všude. V jídelně, v herně, na chodbách, často i v pokoji.

 

- Platit nemalé částky za vstup do hotelového bazénu. Možná je to běžná praxe, já jsem se s tím ale setkal poprvé. Na protest jsem jim do něj poslední večer načural.

 

- Poslouchat hlasité komentáře mužské části hotelového personálu na adresu tělesných proporcí ubytovaných dam v přítomnosti oněch dam...

 

- Cestu ke sjezdovce si prošlapat po pás hlubokým sněhem, přičemž jedno z hesel hotelu je "sjezdovka přímu o hotelu".

 

- Každý den sledovat procesí "managementu?" hotelu, jak se prochází rozvážným krokem kolem budovy a řeší problém "kam s ním" (sněhem). Pokaždé to skončilo povzdechem, pokrčením rameny a bujarým zvoláním "to je aspoň zima, to u nás v Doksech není ani vločka!". A tím to skončilo. Všichni ostatní majitelé nemovitostí v Harrachově vyhrnovali, frézovali a uklízeli, v Šedém vlkovi se moudře rokovalo.

 

 

Ještě bych mohl dlouze hovořit na dané téma a na závěr pak přidat chválu na ochotu a profesionalitu špinavých vlekařů na přilehlém dětském svahu vydechujícím do tváří malých lyžařů rumové výpary s cigaretovým kouřem ("Jéžiš, ženská, nedělejte tady tyjátr a pohněte kostrou", "Né, pani, to nejsou malé děti, to jsou Němci a jsou úplně blbí, protože po dvou dnech neví, jak se náš vlek používá. ŠNELA, ŠNELA!!!"), stejně jako na citlivý přístup dětských instruktorů lyžování k tříletým lyžařům ("Ty vole, ještě jednu hodinu tady s tímhletím moulou a pak na to jebu, vole").

 

Ale myslím, že pro dnešek už stačí...

 

Přečteno 1652 krát Naposledy změněno úterý, 07 únor 2012 13:11
Více z této kategorie: « 13. ledna 2012 31. ledna 2012 »

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Prohledávání článků

Reklama

Poslední komentáře

  • Starter

    Martin 16.11.2018 13:26
    Odp.: Maltoza
    Tak ona to není moje metoda a navíc jsem ji zkusil jen jednou. A pak jsem se vrátil k maltóze. Sladina ...
     
  • Starter

    Ilja 16.11.2018 12:55
    Odp.: Maltoza
    Moc dekuju za odpoved. Ano, mel jsem na mysli kalkulacku HomeBrewMap. To jsem fakt netusil, ze DME ...
     
  • Starter

    Martin 16.11.2018 08:35
    Odp.: Maltoza
    Nevím, kterou kalkulačku myslíš, ale já můžu mluvit jen za HomeBrewMap. Ta počítá se sušeným sladovým ...