Podle Labe, takže v téhle děsné mlze zima jako prase. Ale překvapivě jsem našel něco ze své dlouho ztracené vnitřní rovnováhy. Člověk sejde z asfaltky a po pár krocích nevidíte a neslyšíte nic, ideální prostředí pro meditaci.

A pak jsem došel k vodě a tam, nekecám, patnáct metrů přede mnou seděl ledňáček.

Až do teď jsem si myslel, že ledňáčci jsou jen vymyšlené knižní postavy (něco jako Hobiti), které si Miroslav Hlávko (v rámci černého humoru) ručně dokresluje do fotek větviček s rozostřeným zeleným pozadím.

Bylo to skutečně krásné. V tu chvíli jsem věděl, že je to znamení - musíš už  konečně něco udělat se svým zpackaným životem. Něco velkolepého. Teď je k tomu ta pravá chvíle.

A já už vím co. Půjdu si vsadit Sportku.