Ráno totiž byla na Masarykově nádraží nějaká vypičenina/zkurvenina/něco se posralo/porucha, o které jsme se my, cestující, dozvěděli z internetu dříve, než strojvůdce v našem vlaku. Jak jinak si vysvětlit, že vlak vyjel z předposlední stanice (Vysočanská - s výborným napojením na MHD směrem do centra) jakoby se nechumelilo, jenom proto, aby po chviličce zastavil na nejdebilnějším místě z celé Prahy. Ano, téměř na chlup tam, co minule.
Informovanost cestujících jako již tradičně zero (navíc všichni už mají smártfouny, takže vědí z internetu víc, než celá posádka vlaku dohromady), vystoupit v podstatě nelze. Naštěstí někteří z nejrozzuřenějších a nejuspěchanějších mužů znásilňovali odváděli pozornost paní průvodčí tak dlouho, až se někomu nějak podařilo v zadní soupravě vylomit dveře a nastal hromadný exodus, kterému útlá panička v modrém při vší dobré vůli zabránit nedokázala (cestující ze druhé soustavy tam ale asi čekají doteď - v té jel pan průvodčí, který vypadal, že se znásilnit přemluvit hned jen tak nenechá).
Nicméně ještě v době marného čekání na rozjezd vlaku či aspoň na nějaké informace jsem si z nudy do mobilu nainstaloval aplikaci wp clock 2 (po chvilce nastavování se z ní vyklubala pohledná a praktická živá tapeta) a nakonec ještě fotbalový manažer Top Eleven. Což se ukázalo býti neprozřetelným krokem - kdy já teď, u všech všudy, budu chodit spát?