Ona byla paní, co chodí nakupovat a já jsem byl pan prodavač.
Celkem to šlo, mohl jsem ležet na gauči a čučet na telku, sortiment byl vystaven na konferenčním stolku přisunutém až pod můj čumák, Ema obstarávala veškeré mluvení a transfery zboží, já jsem jenom na závěr vždycky řekl "patnáct šedesát" a Jáchym (zřejmě něco, jako Emin manžel) mi zásoboval obchod čerstvě nachytanými rybami (což ho taky děsně bavilo, jelikož mohl běhat po obýváku s dětskou udicí).
Když pak šel Jáchym spát, zajímalo mě, jak Ema vyřeší jeho nepřítomnost. Když platila nějakou větší sumu (kromě vajička a párku si přikoupila i slona), pochválil jsem její finanční situaci (platilo se samolepkami Hello Kitty):
"Teda paní, vy máte dnes peněz".
"No, to mám od manžela, prodává ryby. Ale teď už je v hrobečku, spadnul do rybníka".
Správně - důležité je dobře se vdát, rychle ovdovět a pak už jen užívat pozitiv a sociálních jistot.