Zobrazení položek podle značky: foceno mobilem

Tak dnes mi končí první plně mobilní týden (jakože celý týden jsem publikoval jenom fotky z mobilu, aby bylo jasno).

MoML ale zaznamenalo i jinou památnou událost. Někdo se dostal na mé stránky z Google pomocí vyhledávacího výrazu "je to v prdeli". Což by zhruba odpovídalo...

Dnes jsem se nesnažil najít název pro obrázek, ale pokusil jsem se vyfotit fotku podle citace z Čokovoka.

Cože, vy nevíte, co je to Čokovoko? Tak honem honem, nejdřív malá ukázka (video dole pod textem):

A pak šupky dupky na jejich stránky a stáhnout si pár písniček. Na závěr je potřeba si v přehrávači nastavit opakované přehrávání a dva dny neposlouchat nic jiného. První dva-tři poslechy se vám budou trapnem kroutit všechny prsty a budete nevěřícně zírat. Pak se to ale zlomí, věřte mi.

Kdo to vydrží dva dny v kuse, postupuje do dalšího levelu a stává se z něj čokomástr.

Dnes je tak ospalej den, že si ani nezaslouží příliš originální fotku. Takže jenom variace na včerejšek. Technicky nepříliš povedená k tomu...

Včera Emě přišli popřát k narozeninám její vrstevníci. Letos je to už asi sedmé kolo oslav, doufám, že konečně skončili.

"... ty mi ještě nepřej, nemáš dárek, nejdřív si pro něj běž k tvojí mamince do předsíně."

"... a pak jsem je všechny donutila, aby mi dali pusinku."

"Eminko, vezmi tátu a běžte spolu ven. Třeba na kaštany."

Dítě nadšeně souhlasí, rychle se obléká a táhne mě do mrazu. Jen co za náma zaklapnou dveře, spiklenecky mi šeptá: "Táto, na kašany půjdeme třeba jindy. Teď půjdeme do hospody, jo?"

P.S. Celou dobu jsem tam strávil v kleče skládáním Brumíkova MAXI PUZZLE. Po hodině jsem dokonce přišel na to, že v krabici byly dílky ze dvou skládaček.

P.P.S. Docela mě to bavilo... A jelikož je údajně možné obě skládačky spojit do jednoho velkého panoramatického puzzle, už se těším na příští víkend.

... ráno pomáhá.

Ale má se to s ním jako s každým jiným lékem - pozor na předávkování. Jěště teď se mnou lomcují ambivalentní pocity, když si vzpomenu na léčbu z minulého úterý.

Nezaujal mě ani tak obsah, jako forma. Na to, co se lidový umělec snažil říct, mi přijde zvláštní, jak pečlivě je to provedené.

Díky příznivé kombinaci svátků, narozenin, návštěv babiček a podobně spousta lidí v Emině okolí dostávala v poslední době dárečky. Až na mně, přirozeně. Emince to asi přišlo líto, a když jsem včera dorazil z práce, chtěla mě potěšit milosrdnou lží:

"Tatínku, máš doma překvapení. V taštičce. Od maminky. Někam ho schovala - asi do skříně. Je tam kravata, košile a tepláky."

Vzhledem k tomu, že jdeme zítra na svatbu a můj zbývající oblek pořád zůstává sražený (od posledně - viz. 19. července 2011 - se naopak srazil ještě o kousíček víc), nějaké pěkné tepláky by se mi hodily.

Podruhé během krátké doby (poprvé 5. srpna 2011) jsme zůstali odříznuti bouřkou v kulturním zařízení. Opět v tom samém. Opět bez foťáku.

Tentokrát je ale fotka navíc ještě totálně rozmazaná (i když v době focení se mi zdála ostrá jako břitva. Zvláštní...). Ale barevně se mi líbí, takže jsem ji nesmazal.

Tak se nám konečně začínají objevovat ranní mlhy. Rád chodím tím klidným tichým prázdnem jen občas rušeným neviditelným fichtlem rybáře vracejícího se po dlouhé noci u Labe domů s prázdnou.

Včera jsem zase neměl foťák, takže jsem musel sáhnout po mobilu. Ale dnes ráno jsem tu samou scénku přefotil zrcadlovkou - dost možná se tu remake taky někdy objeví.