Když jsem si pročítal internetové stránky popisující vznik různých lepších (tj. ne hrnec na plotně) garážových/sklepních/komorových/zahradnědomkových domácích pivovarů, docela často se tam vyskytoval pojem The point of no return.

Vlastnoručně vyrobený domácí pivovar je totiž záležitost relativně nákladná a hlavně pracná - nevznikne za týden a často vyžaduje (dle velikosti) i nějaké stavební úpravy. Hodně lidí si s myšlenkou pivovárku nejprve pouze dlouho pohrává, zvažují mnohé varianty, vytváří testovací prototypy pro různé části varného procesu. 

Point of no return pak nastává v okamžiku, kdy dojde k vybourání všech příček v přízemí domu, popřípadě k vytrhání dlažby na příjezdové cestě a vybagrování zákopu k padesát metrů vzdálenému zahradnímu domku za účelem přivedení vody a elektřiny.

A kdeže jsem já? Pohrávám si s myšlenkou, zvažuji varianty. V pohodě. Pořizuji lepší drtiče sladu. Taky v pohodě. Před pár minutami jsem ale odeslal žádost na ČEZ o navýšení velikosti hlavního jističe. No - to se asi taky neztratí, pořád z toho ještě můžu vycouvat. Takže se vlastně nic neděje, ne?