Vytisknout tuto stránku
středa, 21 květen 2014 03:46

21. května 2014

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Letmo jsem si prostudoval volební lístky.

Padla na mě z toho taková jakoby beznaděj, že jsem si až říkal, že se (poprvé v životě) svého práva tentokrát vzdám. 

Jenomže s každými právy jdou ruku v ruce i povinnosti a volby - alespoň pro mě - povinností jsou. Takže jak z toho ven?

Nešílím z toho nadšením, ale faktem je, že jsme se strašně dlouhou dobu poflakovali vzadu v oslovské lavici mezi záškoláky a na přední šprtounské lavice jsme se mohli tak maximálně koukat z povzdálí.

V jednu chvíli jsme ale přestali chodit za školu a vynaložili ohromné úsilí na to, abysme se zařadili mezi šprty. Sice nás nepřesadili do první lavice hned ke stolku paní učitelky, ale i tak to byl svým způsobem úspěch.

 Nicméně lenivými poškoláky jsme byli příliš dlouho a učení (jak mnozí mohou potvrdit) docela bolí. Ale zpátky do zadních lavic se nám už nechce - šprtům přece paní učitelka dovoluje utírat tabuli a nechává je nosit třídní knihu. Ale pak někoho napadlo, že by bylo fajn sedět vepředu, koukat paní učitelce na prsa, ale učit se jenom tak trošku a k tabuli na zkoušení posílat šprty. Však co, celkový prospěch třídy se tím moc nezhorší.


Já už ale nechci sedět až do konce školního roku ve třetí lavici. Okukování prsíček z dálky mě už neuspokojuje. Já chci sedět v první lavici, hned před paní učitelkou. Protože až se venku oteplí (a pohled z okna mě ubezpečuje, že se otepluje právě teď), paní učitelka začne nosit krátké šatičky a já jsem z celého srdce přesvědčen, že z téhle pozice v první řadě určitě jednou zahlédnu i její kalhotky. A proto udělám cokoliv. I kdyby to mělo znamenat, že přestanu chodit jen na tělocvik a obědy, ale že se začnu šprtat i chemii a biologii, které stoprocentně už nikdy v životě potřebovat nebudu.

A tak - i když se zaťatými zuby - to hodím té Topce.

 

Přečteno 1498 krát Naposledy změněno středa, 21 květen 2014 10:02