Začalo to před časem naprosto nevinně slovem "žofkovej" (o kterém nikdo netušíme, co by mohlo znamenat). Takže například:
"Jáchyme, pojď snídat". "Jojo, už jdu, ty žofkovej".
"Jáchyme, umej si ruce". "Už je mám umytý, ty žofková".
Žofky ale byly postupně vytlačeny jinými slovy, ať už vymyšlenými, nebo reálnými.
"Jácho, vstávat". "Ještě ne, ty maminčičko" (evidentně jedna z těch lepších variant).
"Mladej, ukliď si hračky". "Ty si je ukliď, ty babko" (to jako já...).
Babka je vůbec poslední dobou dosti oblíbená, ale je možno ji nahradit téměř čímkoliv (trumbero, blbostivej, tetovej, řidiči, ...). Jelikož to asi nemá cenu řešit nějakým fyzickým násilím, dělám, že nic neslyším (ale kolikrát mě to stojí velké úsilí). Namlouvám si, že tím nic nemyslí, že je to prostě jen větná vycpávka.
Nicméně včera večer mou obranu prorazil nečekaným, tvrdým a nemilosrdným útokem. Stál ve sprše, já jsem po něm cákal vodou, on si různě šmudlil ruce, pusu, nohy a tak a na závěr povídám:
"Jáchyme, ještě si umej pinďoura". "Jojo, umývám, ty bukvice".
