"Au au jauvajs, to bolí jako prase!", kňučel jsem včera a neuvědomil jsem si, že za mnou stojí Jáchym.
Podíval se na mě velmi káravě a výchovným tónem (úplně jsem slyšel jeho mámu) povídá: "Táto, prase se neříká, ty prasáku!"
No, alespoň jsem se dnes naučil, jak darovat čokoládu (jé, promiň, asi se mi zlomila v tašce) a přitom si moci nenápadně také smlsnout.
