Tak jsem mu slíbil, že o víkendu na chatě s ním ve stanu přespím.

Chvíli jsem bezradně zíral na hromádku plachetek, kolíků, provázků a skládacích tyčí, nicméně po chvilce se ve mně probudily (patnáct let pohodlně spící) instinkty zkušeného stanostaviče a než bys řekl švec, hrdě jsem Jáchymovi ukazoval, v čem jsme s jeho mámou mnoho a mnoho let spali na různých vodách, trempech, horských tůrách a jiných výletech.

Jak se ale ukázalo, bylo to naposledy před patnácti lety a dvaceti kily, takže ráno už byla veškerá nostalgická romantika přehlušená úpornou bolestí zad a kyčlí (o nevyspání z neustálého buzení druhou nejhorší vichřicí letošního roku nemluvě).

S konečnou platností prohlašuji, že stany, podsady a teepee přenechávám mladejm a osobně se už nemůžu dočkat dalšího prázdninového pobytu třeba v klimatizovaném mobilheimu se dvěma záchody a dvěma koupelnami. Od určitého věku holt gentleman pod plachtu nepatří.

(možná s výjimkou party stanu s pětipípou)

P.S. Karavan (tj. obytný vůz, ne ten přívěs za auto) by taky nemusel být špatný, jak jsem tak lehce závistivě sledoval ty party Němců a Holanďanů...