No ještě že se focením nemusím živit, to by mi asi děti plakaly hlady...
A teď z jiného soudku. Šel jsem takhle po městě a za mnou si to kráčely dvě slečny. Jedna cizinka dobře vládnoucí angličtinou a jedna češka myslící si, že dobře vládne angličtinou.
Došli jsme až ke kraji chodníku olemovanému zaparkovanými auty. Nárazník na nárazník. Jenom na jednom místě byla třiceticentimetrová mezírka, kterou jsem se obratně prošmýknul. Hned za mnou tam dorazila obě děvčátka. Češka se postavila lehce stranou, pokynula směrem ke škvíře rukou a s lehkou úklonou dala cizince přednost se slovy: „bifór jú".