Aktualizace: Jéé, to je dobrý - původně jsem v tom „obrázku" viděl dvě dámy (jednu stojící čelem k divákovi a druhou klečící za ní). Teď s odstupem v tom ale vidím jednu dámu (v úplném předklonu focenou zezadu).

Že knajpa s hrdým názvem Prague Beer Museum je etalonem kategorie „Tourist Trap" je asi mezi místními všeobecně známý fakt, ale i tak si tam čas od času zaskočím vykloktat jedním kouskem (vzhledem k ceně, která letos dosáhla 71 korun za pivo, to člověka k nějaké hromadnější konzumaci ani neláká).

Seznam pivních hříchů této hospody by zaplnil tři peklené knihy ...

(neustále se střídající personál, který pivu rozumí jako já kvantové fyzice. s tím rozdílem, že já se nenechávám zaměstnávat na matfyzu)

(neustále nevypláchnuté trubky, takže první piva jsou zkažená. však co, turisti to nepoznají)

(IPA načepovaná do sklenice od Staropramenu)

(...)

...

(...)

... ale o tom teď psát nechci. Teď se prostě někomu musím svěřit s tím, co jsem tam víceméně náhodou minulý týden zahlédnul. Ten pohled z hlavy do smrti nedostanu. Zaskočil jsem tam ochutnat jednoho (pro mě dosud neznámého) Matušku Osvoboditele (dobrý, dobrý, ale nezdají se vám už ti Matuškové trošičku na jedno brdo?). Dost mě překvapil „číšník" který mi jej přinesl v originál  nonic-ce a ne v půllitru od Gambáče, jak je jejich dobrým zvykem. A za tři minuty mě překvapila „číšnice", která mi omylem přinesla ještě jednoho (byl jsem tam první a jediný zákazník a přesto jsem způsobil mezi obsluhou svou objednávkou pořádný zmatek).

Více méně spokojeně jsem si ejlíka vycucal a šel zaplatit k baru. A pak se to stalo. Pod třicetipípou stálo takových deset - dvanáct roztočených půllitrů (dost bych pochyboval, že ve všech bylo stejné pivo, ale v rámci zachování si posledních zbytečků zdravého rozumu budu předpokládat, že ano). V každé sklenici byly tři centimetry piva, zbytek pěna. Slečinka s obrovskými nehty se je snažila slít dohromady (jestli měla v tom přelévání nějaký systém, tak mi zůstal utajen - připadalo mi, že „pivo" mezi sklenicemi přelévala náhodně podle toho, který půllitr jí zrovna padnul do ruky). Moc jí to nešlo. Piva (na rozdíl od pěny) nepřibývalo, tak z baru popadla stokrát použitý pivní podtácek, přiklopila s ním hrdlo půllitru (až na malou mezírku) a touto škvírkou jí pak pivo krásně teklo. Zpropadenou pěnu dokonale odblokoval papírový podtácek.

Lehce se mi podlomila kolena. Urychleně jsem platil. Mezitím se pipině podařilo připravit tři skoro plné porce. Skoro plné. Můj vyděšený pohled si asi vyložila mylně (podmíra byla v té chvíli to poslední, co bych jí vyčítal), protože prstíčkem z půlčíků vycmrndala přebytečnou pěnu a táckovým systémem je doplnila až po rysku.

V mrákotách jsem prchal ven. Na poslední chvíli jsem ještě koutkem oka na konci řady nešťastných sklenic s pěnou zahlédnul unaveného Osvoboditele. Vsadím boty, že to byla ta moje chybná objednávka trpělivě čekající na další turistickou kavku.

P.S. A přátelé, až budete večer fandit našim hokejistům, tak nezapomeňte - „chlast nemá logiku".