Abyste to pochopili všichni (ano - i ty tam vzadu v oslovské lavici), vezmu si na pomoc animák (nejen) pro děti. Jmenuje se „V hlavě“ a v podstatě celý se odehrává v hlavě (ehm) malé holky, jejíž život je z řídícího centra ovládán emocemi prezentovanými živými bytostmi.

Momentálně není příliš důležité vědět, co se vlastně stalo - stačí vědět, že dvě z emocí (konkrétně Radost a Smutek) se nedopatřením dostaly daleko od řídícího centra a snaží se za každou cenu dostat zpět. 

Po mnoha strastech se našim hrdinům podaří naskočit na Myšlenkový expres (v podobě nákladního vlaku) řítící se vysokou rychlostí rovnou do Centra. Jak tak Radost jančí radostí, podaří se jí převrhnout dvě z převážených bedýnek a vysypat jejich obsah (reprezentovaný nějakými dřevěnými destičkami).

Zoufale se je snaží roztřídit do správných bedýnek se slovy:

„Ó né, fakta a názory vypadají hrozně podobně.“

Prapodivná nezodpovědná figura (imaginární holčiččin plyšový přítel jménem Bing Bong) nad tím jen mávne rukou, naháže destičky náhodně do beden a lehkomyslně pronese „Ó, tím se vůbec netrap, je to skoro to samý...“

Nic? Tak ještě jednou:

Ó né, fakta a názory vypadají hrozně podobně.

Ó, tím se vůbec netrap, je to skoro to samý.

Takže milánkové, doufám, že jste to pochopili a před tím, než se příště zapojíte do vášnivých diskusí (ať už v reálném životě, nebo na webu),

(i když pro více méně anonymní fejsbuky, tvitry a diskuse pod internetovými články to platí dvojnásobně desetinásobně)

vzpomenete si na ty dvě malé bedničky. Fakta a názory.