Tak zvaný mateřský (nebo spíše rodičovský) plurál. Vyjádření typu „dnes jsme se krásně vykakali“, „po mlíčku už zkoušíme kašičku“ a „přes den už občas nenosíme plínečky“ mají na mě efekt, kterému v duchu po landovsku říkám „třista z místa“ (jakože mě to během zlomku vteřiny vytočí do nepříčetnosti).
Když se mě někdo zeptá „Jakpak jste dneska spinkali?“, tak v okamžiku, kdy mu přestanu zuby trhat hrdlo, odpovídám nevinně „Já dobře. A jak ty, PIČO?“
Že to dělají maminy, to se dá ještě vědecky vysvětlit sraženým mlíkem na mozku (nebo jak se nazývají takové ty poporodní stavy), ale proč tak mluví i chlapi o dětech předškolního věku, to mi hlava nebere. Kde to skončí?
„Dnes jsme donesli kouličku z ájinky?“
„Na školním výletě jsme večer v chatičce bumbali krabičáček?“
„Včera jsme cestou ze školy v parku s osmákama vykouřili špičičku špíčku?“
A nebo ještě dál?
„V pátek večer jsme zkoušeli chytnout Novákové na prsíčka?“
„Po maturiťáčku jsme se vožrali tak, že jsme celou noc blinkali do postýlky?“
(jakákoliv podobnost s živými či mrtvými osobami je čistě náhodná. kdo bude tvrdit opak, ten lže a dostane do držky. a taky to nebylo hned po maturiťáku.)
A poleví to jako kdy?
„Minulej měsíc jsme se vodstěhovali vod prudivýho fotra a matky k fajn lidičkám do útulnýho squatíčku?“
