Dnes se mi vzácně sešla fotka s příběhem.
Venku těsně nad nulou, u vedlejšího obědového stolu sedí tichý pár (viz. foto), přichází číšník, pán si přeje platit kartou.
„Přejete si zadat spropitné?“
„Ne!“
„Děkuji pěkně...“
Já vím, technická kvalita mobilního zoomu je na nule, ale ten „společenský“ moment mě silně zaujal ;)
Znáte Escherovy obrázky? 
Blondýnu na gyndě už asi znáte, ale opakování je matka… 
Nechť jsou vaše cesty rovné a vždy vás dovedou bezpečně… 
Jako dítě jsem ve „starší“ literatuře často četlo o pouťové… 
Do focení se mi moc nechce a je to poznat… 