U příležitosti konce prázdnin jsme s dětmi zaskočili do restaurace.
(ceny vysoké, pivo téměř nepitelné a kuchyň - s přivřenýma očima - sotva průměrná. nicméně pití tam ke stolům rozváží vláčky, což se drobotině líbí.)
Když před Jáchymem zastavil expres s jablečným džusem, zatoužil ještě po brčku. Tak jsem ho vyslal, aby si šel jedno vydyndat na slečně servírce. V ten moment se začal děsně překvapeně rozhlížet kolem a marně hledal obsluhu, kterou snad do té doby vůbec nevzal na vědomí.
„Utíkej tamhle za roh“, pobídnul jsem ho. „Je to ta slečna v modrém sáčku“.
Za chvilku byl ale s prázdnou zpět a zoufale (téměř na pokraji smrti) mi vysvětlil, že „žádná paní v igelitce tam nebyla!“
