Naším vyňuňaným trávníkem začíná místy prorůstat nezvaná verbež. Pampelišky, sedmikrásky, jetel. Mimo jiné.
(nepochybně k nám migrují ze sousedního neudržovaného pozemku, na kterém ze zarostlé džungle vykukuje nevkusný mikrosrub. a venkovní hajzl. pět metrů od našich oken.)
Zoufalá doba si žádá zoufalé činy. Frontální chemický protiútok. Jenomže pro aplikaci Bofixu dlouho panovaly nepříznivé podmínky. Buďto bylo po dešti, nebo se k dešti schylovalo. Měl jsem čerstvě posekáno, nebo jsem se právě k sekání chystal. Foukalo. Nebyli jsme doma. Měl jsem hlad. Byl jsem líný.
Nicméně včera večer po návratu z práce do sebe všechno zapadlo. Obloha azurová, lísteček se (téměř) nepohnul, hlady jsem netrpěl a v zadku jsem měl vrtuli. Za hodinku bylo po všem. Za dalších pětačtyřicet minut se pak nebe zatáhlo (kurefmilión, odkud se ty mraky vzaly???) a krátká prudká přeháňka postřik dokonale smyla. Během chvilky se zase vyjasnilo a po dešti nebylo ani památky. Příroda pitomá - copak neví, že jsem to dělal pro její dobro?
P.S. V přiloženém letáčku k Bofixu jsem se pak dočetl, že trávník se má stříkat maximálně jednou ročně a po aplikaci se nemá minimálně dvě hodiny zalévat.
P.P.S. Jinak tedy předpokládám, že dalších minimálně šest týdnů u nás zase nespadne ani kapka...
