Po strašně (ale fakt strašně) dlouhé době jsem včera vzal vyvenčit foťák. A jelikož bylo v podvečer naprosto luxusní krajinářské světlo, vyfotil jsem si dřevěný sloup.
Mnohým z nás sídlí v temných zákoutích hlavy více či méně potlačovaný démonek projevující se navenek různými formami „sociálního autismu“. Mezi většinovou populací pak kolují fámy, že naprosto bezbranní jsou vůči démonkovi ajťáci, což je ale samozřejmě blbost. Nebo ne?