V pátek se nešlo do školky, protože podle paní učitelky byl svátní státek. Co si z toho může čtyřleté dítě vybrat, netuším...

Ještě navážu na včerejší příběh.

Večer, po malování celý utahaný, jsem si ke zprávám otevřel jednoho lahváče na uklidněnou. Ema to uviděla, zamračila se a povídá:

"Ty s dáváš navečer pivo?!? To bys neměl, táto. Já si dávám jenom šťávu nebo vodičku..."

P.S. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli fotku barevnou, nebo černobílou, tak přikládám obě.

O víkendu jsem maloval pokojíček. Odpoledne mi Ema povídá:

"Tatínku, až to doděláš, půjdeme do hospody?"

"Eminko, až to dodělám, bude večer a ty už budeš spinkat."

"Ááách jóóó, kdybys maloval rychleji a nechodil pořád na záchod, tak už si to mohl mít hotový".

"Táta asi chytil ze vzduchu nějakou rózu."

No, ona to spíš bude viróza...

Až mě překvapilo, že jsem se včera vydržel dívat na celou Plzeň (řekl někdo pivo?). Samozřejmě, že nikdo s kouskem soudnosti v těle nemohl předpokládat, že Plzeň (řekl někdo pivo?) vyhraje, ale bylo mi sympatické, jak s o několik tříd lepším soupeřem bojovali.

Docela mě ten fotbal bavil. Na rozdíl od nedávného trapného zápasu naší reprezentace. Možná kdyby celý nároďák zahodili a postavili místo něj do baráže Plzeň...?

(Řekl někdo pivo? Hernajs, já bych se tak zchotěbořil chotebožskou Chotěboří...)

Po dvou dnech odpočinku od mobilních fotek se dnes po hlavě opět vrháme na umění.

Nad tímhle rýmem musely bádat chytré hlavy mnoho dnů, jinak si to nedokážu vysvětlit. A jelikož vrána k vráně sedá, věnuji farmářským trhům na Náměstí Republiky stejně blbou fotku, jako je jejich slogan.

V sobotu navečer jsme odjížděli od známých vlastnících děti nám kompatibilní věkové a pohlavní konfigurace. Po celodenním programu mě lehce zmáhala únava a musela tak řídit osoba blízká, která dětem lehce troubla na rozloučenou.

Během pěti minut jsem dostal SMS (jména jsem zanonymizoval):

"Když tvoje žena zatroubila, moje dcera sebou trhla a povídá: jejda, umí ta teta vůbec řídit?"

Tak dnes mi končí první plně mobilní týden (jakože celý týden jsem publikoval jenom fotky z mobilu, aby bylo jasno).

MoML ale zaznamenalo i jinou památnou událost. Někdo se dostal na mé stránky z Google pomocí vyhledávacího výrazu "je to v prdeli". Což by zhruba odpovídalo...

Dnes jsem se nesnažil najít název pro obrázek, ale pokusil jsem se vyfotit fotku podle citace z Čokovoka.

Cože, vy nevíte, co je to Čokovoko? Tak honem honem, nejdřív malá ukázka (video dole pod textem):

A pak šupky dupky na jejich stránky a stáhnout si pár písniček. Na závěr je potřeba si v přehrávači nastavit opakované přehrávání a dva dny neposlouchat nic jiného. První dva-tři poslechy se vám budou trapnem kroutit všechny prsty a budete nevěřícně zírat. Pak se to ale zlomí, věřte mi.

Kdo to vydrží dva dny v kuse, postupuje do dalšího levelu a stává se z něj čokomástr.

Dnes je tak ospalej den, že si ani nezaslouží příliš originální fotku. Takže jenom variace na včerejšek. Technicky nepříliš povedená k tomu...

Včera Emě přišli popřát k narozeninám její vrstevníci. Letos je to už asi sedmé kolo oslav, doufám, že konečně skončili.

"... ty mi ještě nepřej, nemáš dárek, nejdřív si pro něj běž k tvojí mamince do předsíně."

"... a pak jsem je všechny donutila, aby mi dali pusinku."

"Eminko, vezmi tátu a běžte spolu ven. Třeba na kaštany."

Dítě nadšeně souhlasí, rychle se obléká a táhne mě do mrazu. Jen co za náma zaklapnou dveře, spiklenecky mi šeptá: "Táto, na kašany půjdeme třeba jindy. Teď půjdeme do hospody, jo?"

P.S. Celou dobu jsem tam strávil v kleče skládáním Brumíkova MAXI PUZZLE. Po hodině jsem dokonce přišel na to, že v krabici byly dílky ze dvou skládaček.

P.P.S. Docela mě to bavilo... A jelikož je údajně možné obě skládačky spojit do jednoho velkého panoramatického puzzle, už se těším na příští víkend.

Tak ta slavná a toužebně očekávaná D800 asi pro mně bude trošku zklamáním - 36MP(!) a nepříliš dobrá ISO performance (otázkou ovšem zůstává konkrétní míra ISO performance) zřejmě postaví tuto zrcadlovku zcela mimo mé požadavky. Asi si počkám, až ji uvedou na trh a pak koupím ve výprodeji D700 :)

Jěště jednou se dnes dozvím, že zemřel Steve Jobs, tak mě na místě klepne. Zatím jsem to slyšel a četl jenom dvěstěpadesátšeskrát...

Aktualizace: název fotky s obsahem článku vůbec nesouvisí (dřív, než mě někdo obviní z cynismu).

U večerních zpráv (všimněte si, jak Ema mluví spisovně):

"Tati, to je ten pan Oříšek?"

"Ne, tohle je pan Koranteng."

Taky se mi ti dva občas pletou...

Temná burzovní nálada se mi vrazila i do fotek. Toto je remake optimismu z 26. srpna 2011.

... ráno pomáhá.

Ale má se to s ním jako s každým jiným lékem - pozor na předávkování. Jěště teď se mnou lomcují ambivalentní pocity, když si vzpomenu na léčbu z minulého úterý.