foceno mobilem

Tak se nám konečně začínají objevovat ranní mlhy. Rád chodím tím klidným tichým prázdnem jen občas rušeným neviditelným fichtlem rybáře vracejícího se po dlouhé noci u Labe domů s prázdnou.

Včera jsem zase neměl foťák, takže jsem musel sáhnout po mobilu. Ale dnes ráno jsem tu samou scénku přefotil zrcadlovkou - dost možná se tu remake taky někdy objeví.

"Milý Ježíšku,..."

Ráno si takhle šlapu polní cestou na vlak, vycházející slunce v zádech, zprava voní jahody, zleva šumí dozrávající obilí a mně v ten okamžik došlo, že jsou prázdniny.

Vepříkův koutek

91.8kg. Tak a dost, tohle nemá cenu. Na truc jsem poobědval řízek s bramborovým salátem a pivo - to vám byla lahoda. Takhle se má žít, a ne se cpát trávou jako králík.

Škoda jen, že jsem byl na nádraží autem, jinak bych si s chutí dal i jedno do vlaku. S tím Pavlem, jak ho neznám. S tím, co v podstatě nepije...

Večer jsme se pak s celou rodinou ještě vyvalili před domem, jako sparing partnera jsem přizval souseda a na zahájení sezóny jsme lupli pár kousků (ve dvou se to lépe táhne).

A zítra jdeme do hospody na zabíjačku (nebude to kanibalismus?) a večer na špekáčky k sousedům. Tak!

Levé Próžek

Stáhnul jsem si z Android Marketu bezva aplikaci - Vignette. Asi vás sem tam obšťastním jejími výsledky. Včera to byla vlaková zastávka, dnes jsem upgradoval na nádraží.

"Tatínku, bude zítra taky ještězměna času?", ptala se Ema ráno za strašlivého zývání.

Čelákovická cyklolávka

Málo platné, pivo a kvalitní legrace musí být, kdyby na chleba pro děti nebylo.

Výkřik do tmy:

V úterý odpoledne Ema spadla pravou dlaní na rozbitou sklenici z tlustého skla (od nějaké tatarky, či co).

Trpíte závratěmi?

Už jsem se začínal těšit, že ve vědeckých kruzích získáme ostruhy za objevení nového živočišného druhu, ale pak jsem zjistil, že "brók mrdalinka" je jen obyčejná mandelinka.

Jelikož jsem opět přišel o data na externím disku (viz. 8. února a 9. března - sakryš, dnes máme 10. dubna, takže jestli se mi to příště stane 11. května, bude to něco znamenat???), vkládám jenom takovou blbost z vlaku.

Jsem docela nešťastný z varného kotle (Bielmeier).

"Eminko, vezmi tátu a běžte spolu ven. Třeba na kaštany."

Dítě nadšeně souhlasí, rychle se obléká a táhne mě do mrazu. Jen co za náma zaklapnou dveře, spiklenecky mi šeptá: "Táto, na kašany půjdeme třeba jindy. Teď půjdeme do hospody, jo?"

P.S. Celou dobu jsem tam strávil v kleče skládáním Brumíkova MAXI PUZZLE. Po hodině jsem dokonce přišel na to, že v krabici byly dílky ze dvou skládaček.

P.P.S. Docela mě to bavilo... A jelikož je údajně možné obě skládačky spojit do jednoho velkého panoramatického puzzle, už se těším na příští víkend.

Postřeh ze života

Včera jsem se konečně dokopal k tomu, abych vyfotil GAPU dřív, než ji stačím vypít.

Pro dnešní obrázek platí to samé, co pro včerejší.

Až do teď jsem žil v domnění, že to nejhorší, co může člověka ve vlaku potkat, jsou posluchači hlasitých empétrojek, popřípadě telefonistky.

To už jako mám zase svátek?

Poslední dobou nějak přestávám vidět (ve fotografickém slova smyslu, ne že bych oslepl).