To jsem takhle šel onehdy kolem Billy, ze které se zrovna vypotácela hutně zavánějící postava se zbrusu novým krabičákem v ruce. Jen co se vysmrděl na ulici, uklidil se kousek stranou, našteloval se do záklonu a mocně si přihnul. Tedy - přihnul. Stál tam dobrých deset vteřin a za hlasitých bublavých zvuků mu ohryzek poskakoval nahoru a dolů. Když mu došel dech, utřel si tlamu pusu do zbytků rukávu, znechuceně se ušklíbnul a se zaťatými zuby dásněmi procedil „... teda to je tak hnusný tohle ...“.

Ale když ji miluješ...