Jo a taky máme nového obvoďáka.
(jelikož jsem u našeho „starého“ doktora byl během dvanácti let možná jednou?, tak by pro mě byl „nový“ asi i ten náš původní)
Nečekaně mladej (i když odvážnější hospodskej by mu asi nalil i bez občanky), sympatickej a velice, velice schopnej. Posuďte sami.
On: „Od mého předchůdce tady ve vaší kartě nic nemám. Takže můžu se nejdřív zeptat? Kouříte?“
Já (hrdě): „Ne!“
On: „Pijete?“
Já (po neznatelném zaváhání kuňkavě na půl huby): „Nó... Pivo?...“
On: „Výborně! Takže si píšu. Nekouří... Nepije...“
