"Milý Ježíšku,..."

"Tatínku, bude zítra taky ještězměna času?", ptala se Ema ráno za strašlivého zývání.

Dnes jsme s Emou poskakovali na trampolíně a ona najednou: "Tatínku, počkej, mě bolí ty moje křivky!"

"Co???"

"No ty křivky" a oběma rukama si shora dolů přejela po bocích...

Taky jsem pinholoval na svitkový film. Když už jsem začínal čtrnáctý obrázek a pořád to šlo přetáčet, byl jsem celý nadšený, že asi začali vyrábět delší filmy. Pak jsem si ale všimnul, že jsem špatně přetáčel film - místo 6 centimetrů jsem přetáčel jen čtyři a půl. Zbylo mi místo jen na dvě poslední fotky. No co, stačí jednou a pořádně..

Jenomže to bych si nesměl špatně přepočítal expozici (expozimetr mám na F22, kdežto dírka dosahuje krásných F90) a místo čtvrtiny vteřiny použít vteřiny čtyři.

No, v případě překryvů vždycky můžu tvrdit, že se jedná o umělecký záměr. A co se týká přeexponování posledních fotek - aspoň se teď ukáže, o kolik je ten slavný analog lepší, než digitál...

"Ve školce byly takové hlasy, že jsem si ani nemohla popovídat s paní ředitelkou. Ona se ale přejmenovala na učitelku."

Volně přeloženo: "První den po prázdninách děti tak řvaly, že jsem i já měla velké potíže, když jsem se snažila vymluvit mozek z hlavy paní ředitelce, která už po půl dnu musela na chvilku vystřídat naši paní učitelku."

"Eminko, jaký bylo dnes moře?"

Ema je schopná celý den bez odpočinku plavat, jezdit na kole, bruslit, prohánět se na lyžích nebo koloběžce, řádit na průlezkách, ale jak má udělat jeden krok pěšky, omdlévá hrůzou.

"Eminko, vezmi tátu a běžte spolu ven. Třeba na kaštany."

Dítě nadšeně souhlasí, rychle se obléká a táhne mě do mrazu. Jen co za náma zaklapnou dveře, spiklenecky mi šeptá: "Táto, na kašany půjdeme třeba jindy. Teď půjdeme do hospody, jo?"

P.S. Celou dobu jsem tam strávil v kleče skládáním Brumíkova MAXI PUZZLE. Po hodině jsem dokonce přišel na to, že v krabici byly dílky ze dvou skládaček.

P.P.S. Docela mě to bavilo... A jelikož je údajně možné obě skládačky spojit do jednoho velkého panoramatického puzzle, už se těším na příští víkend.

Problém měrných jednotek

Doporučuji neplést si měrné jednotky. Například stupně a procenta. Jelikož pivo s očekávávanými patnácti stupni mající ve skutečnosti patnáct procent vám nemusí nutně udělat dobře (např. Paradox Jura, BrewDog Brewery, Skotsko, JEDINÝ KEG V ČR!).

Případ ztracených dat

Jak jsem již informoval ve středu, rozhodnul jsem se řešit zálohování osobních dat. Po dvou probděných nocích jsem se rozhodnul pro variantu on-line backup (+ NAS za ~12k, který si ale koupím, až bude líp). Protože většina NAS řešení přicházejících do úvahy (momentálně asi jen Synology DiskStation DS212) běží na Linuxu, zvolil jsem nakonec CrashPlan (relativně levný, multiplatformní, s neomezenou kapacitou).

Novinky ze školky

"Bára miluje Davídka!!!"

Izraelské menu

OBRIZEK 95.00 - "Prosím vás, co mi to tady účtujete???" "V pohodě, to je obědový řízek..."

(nefotil jsem tohle už někdy?)

Na víkendové bečce pro rodiny s dětmi si jednu chvíli Ema chtěla vypůjčit foťák.

Postřeh ze života

Škoda, že obroditelé více nevyužívali dětské pacovní síly, možná bysme se divili.

Poslední dobou nějak přestávám vidět (ve fotografickém slova smyslu, ne že bych oslepl).

Včera Emě přišli popřát k narozeninám její vrstevníci. Letos je to už asi sedmé kolo oslav, doufám, že konečně skončili.

"... ty mi ještě nepřej, nemáš dárek, nejdřív si pro něj běž k tvojí mamince do předsíně."

"... a pak jsem je všechny donutila, aby mi dali pusinku."

Ema stojí po pás ve vodě, pěsti zaražené do čních důlků, řve jako tur.

"Moji rodiče si se mnou vůbec nehrají. Pořád jenom uklízí nádobí."

Ema odjakživa moc prožívá veškeré svoje bolístky, všechna skutečná i domnělá zranění se musí okamžitě ošetřit (svého času byl pro ni nejlepším dárkem náplast - během pěti minut si byla schopná na sebe nalepit celé balení) a každá změna stavu se musí hlásit (vyžaduje to jistou otrlost být schopen vyslechnout dvacetkrát za hodinu, že ji bolí ten a ten zoubek, ouško, prstíček, nehtíček, kolínko, bříško, vlásek...).

Dnes ráno to všechno shrnula do jednoho krátkého prohlášení: "Maminko, když mě bolí to bříško, můžu si mastičkou na exém namazat kolínko?"

V dědečkově alchymistické dílničce: "Jé, dědečku, tady to voní jako kořalka!"

Na dovolené jsme jeden večer slavili sedmdesátiny (ne moje). V ne úplně příčetném stavu jsme se převlékli do ženského oblečení a šli gratulovat. Jelikož jsem si (vyjímečně) přibalil jen velice málo dámských svršků, uvázal jsem si přes huňatá ňadra velký vypůjčený šátek sahající až na zem a na krk jsem si zavěsil obrovské korále. Vypadal jsem, jako když těhotná medvědice proběhne čínskou prádelnou.

Co mě ale na chvíli zbavilo daru řeči, byla reakce Emy. Nejdřív na mně dlouho beze slova s otevřenou pusou zírala a pak mi se slzami v očích třesoucím se hlasem řekla: "Tatínku, já chci být taky tak krásná jako ty".

STOP RASISMU!