cizích dětí hlášky

Super, nejenom my to máme doma jak u divnejch. Sousedovic mladej: "Kdo si tu ten boudeu uděuau, ten ať si ten boudeu ukuidí!".

Úplně přesně nevím, co se to v naší školce stalo, ale výsledkem je ohromná potopa na zahradě (včetně altánku a hřiště) - v zimě to bylo fajn, děti sebou mohly prát po ledě, co hrdlo ráčilo, ale teď nastal čas s tím konečně něco udělat.

Dnes odpoledne jsme s Emčnou odpočívali na zahrádce u Strnadů, když jsem zaslechl úryvek hovoru maminky s  dvou-tříletým klučíkem.

"Maminko, já chci nanuk."

"A co se říká, když něco chceš?"... ticho.... "No tak - co se říká, když něco chceš?"

"Abrakadabra!"

V sobotu navečer jsme odjížděli od známých vlastnících děti nám kompatibilní věkové a pohlavní konfigurace. Po celodenním programu mě lehce zmáhala únava a musela tak řídit osoba blízká, která dětem lehce troubla na rozloučenou.

Během pěti minut jsem dostal SMS (jména jsem zanonymizoval):

"Když tvoje žena zatroubila, moje dcera sebou trhla a povídá: jejda, umí ta teta vůbec řídit?"

Včera mi vyprávěl jeden tatínek,

Člověk by si měl dávat velký pozor na to, co doma říká, jelikož nepřítel a děti nikdy nespí.

Dnes ráno jsem šel na autobus a za mnou šly dvě holčičky, obě zabrané do diskuse.

To jsem takhle jel s dětma a sousedovic Toníčkem na Duhové hřiště (vulgo Duháč).

(Cizí) chlapeček si hraje s vláčkama a pro sebe si povídá:

Děti současné mrazy asi vnímají jinak, než já. Zhruba ve stejný okamžik, kdy jsem si na nástupišti ulamoval z obličeje rampouchy, u kiosku plakala holčička "Nééé, maminko, není zima na zmrzlinku..."

V jídelně si všechny děti nechaly od rodičů z nudlové polévky vypreparovat všechny nechutnosti (jako například maso, petrželku, mrkev,...) a pak začaly mudrovat:

"Mrkvička se musí papat, ta je na oči."

"Jo, to znám z Boba a Bobka."

"No, oni se vždycky tak nacpou mrkví, až je z toho bolí oči."

U Emy ve třídě se právě v prvouce probírá rodina.

Nejmladšímu účastníkovi zájezdu byly první den nazuty lyže.

Vyslechnuto ráno ve vlaku

"Poslední dobou mi Kačenka dává otázky, na které se mi strašně špatně odpovídá".

To je toho, pomyslel jsem si povýšeně. V rodinách, ve kterých jsme absolvovali těhotenství a porod za přísného dohledu starších sourozenců, už pro nás žádné tabu neexistuje.

"Třeba se mě ptá - Odkud se berou nudle v nose?"

... hmm, tak to bych taky nevěděl...

O víkendu jsem si uvědomil, že nejmladší sourozenci vlastně vůbec nemají ponětí, jak to v životě chodí.

Na návštěvě po zahájení kojení: "Jéé, teto, on ti to prso úplně ocucá!"

"Ale ne, on tak pije mlíčko."

"Ahá! Jako prasátko!"

Jak dětské modly rozhodí i ty největší raubíře: V Harrachově za dětmi přišli František s Fanynkou (nebyly to teda originály z Kouzelné školky, ale maminky - ale hodně dobře převlečené). Děťátka byla taky v maskách, představující většinou pohádkové postavy.

Každá figura si s Františkem a Fanynkou popovídala a dostala nějaký dárek.

Figura č. 1) Myslivec s vlkem, jasná narážka na Červenou Karkulku. "Tak ty jsi mysliveček? A z jaké pohádky?" "..... no.... přece z myslivčí...."

Figura č. 2) Kašpárek. "Ahoj kašpárku, vzpomeneš si na nějaké tři další postavičky z pohádky, kde je kašpárek?" "... tři kašpárci..."

Pak tam bylo ještě něco děsně vtipnýho, ale teď si zrovna nemůžu vzpomenout.

To jsme takhle jednoho večera na dovolené probírali výhody a nevýhody bydlení v dvoupokojových apartmánech.

Pozn.: následující pojednání není o Emě, aby nevznikla nějaká mýlka.

Z důvodu vrcholících školních výletů jsou ranní vlaky na Prahu plné řvoucích dětí.

Jáchyma vozívám do školky poměrně brzo ráno.