Dopoledne při kojení: "Maminko, jak se ti tam to mlíčko dostalo? To ti tam dala paní doktorka?"

Celý den jsme se těšili na čarodějnice, ale odpoledne přišla bouřka. Chvilku jsme se to (už v kostýmu) snažili rozhodit s křídou v ruce v garáži (viz foto), ale pak jsme to vzdali. Těsně před začátkem programu se počasí naštěstí umoudřilo a my mohli vyrazit.

Každá čarodějnice má mít zvíře. Ema kočičku (přišitou zepředu na černém rodičovském tričku z důvodu zakrytí zaměstnavatelova loga), hojně se vyskytovali i pavouci a krysy a jedna dospělá čarodka měla metrového stočeného hada. Ema kolem ní chvilku užasle chodila a pak povídá: "A teto, co to máš za speciální žížalu?"

Na hřišti jsme po drobném programu pro děti vyrobili velkou čarodějnici, kterou jsme pak ve slavnostním průvodu nesli k Labi k upálení na hranici. Docela by mě zajímalo, co si z toho ty děti odnesly, jelikož v půlce cesty se Ema zeptala: "Tu mořskou pannu hodíme zpátky do vody?"

Špekáčky snědené, hranice dohořívá a podle řeky jede na kole soused. Ema ho zmerčí na 100 metrů a snaží se přeřvat houf dětí: "Marku, Marku, koukej na mě, jaká jsem ... MASKA!"

Víkend!!!

A o víkendu bude co? Pinhole... Jsem natěšenej jak prvorodička (Bývají vůbec prvorodičky natěšené?).

Dnes bylo nádherné fotografické ráno. Nebyla mlha, nesvítilo slunce, nefoukal vítr, řeka jako zrcadlo. Všechno nezadržitelně směřovalo k vyfocení zrcadlovky (ne že bych chtěl fotit foťák, ale zrcadlení na hladině).

Člověk míní, příroda mění. Jen co jsem se přiblížil k vodě, připlavala ke mně žebravá kachna a rozčeřila Labe od obzoru k obzoru. Z předchozí zkušenosti už vím, že trvá strašně dlouho, než se zrcadlo zase vyhladí, tak jsem se rezignovaně vydal podél břehu hledat jiné scenérie. Ta koza společenská ale plavala celou cestu se mnou až do Čelákovic!

Ducks are idiots...

"Tatínku, a dnes můžeš mít psí hlavu, jo? A já budu mít psí zadek." Zní to jak scéna z Vietnamské restaurace, ale odehrálo se to u nás těsně před večerním čtením, kdy se snažím s Emou a knížkou uvelebit v její posteli. Záda si totiž podkládáme obrovským plyšovým čoklem.

"Na nic nemají čas" (lidi), přitakal Hodan, "Kam pořád pospíchají?"

"Kam? Do práce," vysvětloval Eda. "Musejí makat od rána do večera, abysme my potkani a vy krysáci mohli žít pěkně v pohodlí!"

Krysáci

kapitola 10 Maják

Děti se holt musí  vychovávat od malička. Mám pocit, že Ezop byl amatér...

Podřezávání (si) větve

Cestou z práce jsem potkal mou rodinu u sousedů na terase, tak jsem taky zůstal. Dostal jsem i hlt piva ("Marťo, dnes vyjímečně pivo máme, my to jinak doma moc nepijeme") a když jsme odcházeli domů, musel jsem si odnést i zbytek v lahvi (1.5 litrový Zlatopramen), že by se jim doma zkazilo. Připadal jsem si sice jako socka, ale docela mi to bodlo.

A jak jsem byl na lačno, dostal jsem se do ráže a mailem jsem urazil půlku firmy (všichni jsou samozřejmě MNOHEM výše postavení, než já). Už se těším na ráno.

Otázky typu "A kolik řádků dokáže ten tvůj Oracle smazat za deset sekund?" mě přivádí přímo do extatických stavů. Zvlášť když jediný smysl této investigace je dokázat, že Microsoft jich dokáže smazat víc, efektivněji, chytřeji, ...

Podobné vzrušení jsem naposledy zažíval v dobách, kdy se mě kolega významně vyptával, jak rychle mi jede auto do kopce - cílem bylo opět informovat tupé okolí, že jemu to jede rychleji.

Velikonoce. Bylo to fajn. I příští rok bych jěště rád chodil s Emčou. Doufám, že odoláme tlaku okolí...

Generálka na zítřek

"....
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
babička vám snese jiný."

I abstraktní pojmy už chápeme

"Březen, duben, květen, PÁTEK!"

Večer v koupelně slyším, jak si Ema pro sebe povídá: "A ještě dáme takový ty kapičky na noc na krásný sny". Hernajs, měl jsem za to, že drogovou problematiku budu muset řešit nejdřív tak za patnáct let.

Když teď o tom tak přemýšlím, až všichni usnou, půjdu asi hledat ty kapky.

Vypláchnout ústa Chotěboří, do suché pokožky rukou a obličeje jemně vetřít omastek z česnekového langoše a můžeme vyrazit na cestu domů. Z nějakého důvodu si k nám ve vlaku nikdo nechce přisednout.

"Tatínku, tatínku, hele jak vysílám."
"Cože?"
"No hele jak vysílám hlavu."
"Aha, jo, Eminko, tomu se říká stín."

Pohádka na dobrou noc

Ve větvích staré švestky dozrávaly modré plody, kterým se na Valašsku říká trnky. Místní šamani z nich pomocí tajemných kouzel vyrábějí zázračný elixír. Říká se mu trnkovice a léčí rýmu i smutek a zahání vlkodlaky a upíry.

Krysáci
kapitola 8. Dovolená

V pokojíčku nastalo ticho, jelikož Ema trávila nově nabytou informaci. "A tatínku, až budu velká, budu taky pít slivovici. A víno. A čaj pro dospělý..."

Vepříkův koutek

Ráno jsem se vzbudil a hned jsem věděl, že to dnes půjde. Fakt bude ideální den na hubnutí. Myslel jsem si to i dopoledne. Myslel jsem si to i v poledne, kdy jsem tankovou Plzeň, bramborový salát a krůtí řízek kompenzoval ořezáváním  kukuřičné strouhanky z masa. Myslel jsem si to i začátkem odpoledne, ale pak jsem naneštěstí pomyslel na zmrzlinu McFlurry a bylo...

Trápení jsem rychle ukončil návštěvou nejbližšího McDonalda a nákupem kyblíku zmrzky. Jen co jsem ji zblajznul, v práci se objevila velikonoční šunka. Ne ty vodnaté vakuované plátky ze supermarketu, ale opravdická šunka. No co, to je přece dietní jídlo, ne?

Tak jsem lehce povečeřel, ale takové masisko si přímo žádá o pivní koupel. Jak jsme řekli, tak jsme udělali. Šunku jsme zalili dvakrát v Celnici a pro jistotu ještě jednou ve vlaku.

Pak přijdu domů a tam už na mě mává slivovicí řemeslník od sousedů (Takový Ferda Mravenec, práce všeho druhu. Bydlí po celý rok v maringotce a dokončuje rozestavěné domy lidem v okolí. Loni jsem mu přes plot nabídnul čtvrtku a on mě od té doby na oplátku zásobuje pitím, masem z grilu a historkami).

Tak jsem se mu pomstil Mázem a najednou jsem se tím celodenním půstem cítil tak vysílený, že už si nic nepamatuju.

Čtu Emě na dobrou noc z Krysáků a ona si v posteli z posledních sil hraje se svou plyšovou žirafou a s medvídkem Pů vypůjčeným od sousedů. A že prý medvídek Bů bude hyjákovat.

Cože?

Následuje názorná ukázka. Posadí medvěda na žirafu a zařve: hyjó!

Vepříkův koutek

Až se dosyta nacpete masem z grilu, vezměte banán, třtinový cukr, Cointreau a drcené ořechy.

Banán položte na gril a pomalu ho ze všech stran ohřívejte tak dlouho, až zčerná. Potom z horní strany sloupněte proužek slupky. Sloupnutou část banánu lehce pokapejte likérem (lze vynechat - máme to vyzkoušené), posypte třtinovým cukrem (nelze nahradit obyčejným cukrem - máme to vyzkoušené) a drcenými ořechy (to jsme zatím ještě nezkoušeli). Banán vraťte na gril a nechte cukr lehce zkaramelizovat.

Pojídá se malou lžičkou přímo z - na pohled hnusné - ohořelé slupky.

Kulturní okénko

V nejbližší době bude v okolí veselo. Nejen, že se bude konnat Romský ples, ale i tradyční pouť.

... aneb Keep It Fucking Simple! To je asi můj další problém v okamžiku, kdy fotím zrcadlovkou. Z nějakého důvodu se podvědomě snažím do fotky nacpat zbytečně moc věcí. Tento problém ale překvapivě nemám při focení kompaktem.

Netuším, čím to je, ale momentálně mám dvě pracovní teorie:

1. Může to být dáno rozdílem mezi hledáčkem zrcadlovky a displejem kompaktu? Že by se obraz na displeji více podobal cílové fotce a tím mi přispíval k větší soudnosti?
2. A nebo mi nedůvěra v technické vlastnosti kompaktu brání pořizovat celkové záběry a nutí mě se soustředit na detaily?