... proč mě musí lákat zrovna do země, kde se mluví Maďarsky?

Eminka musí často čelit zvídavým otázkám stran jména a pohlaví budoucího sourozence. Všechna čest, čelí jim s ledovým klidem a odpovídá kolikrát značně nečekaně.

Docela dobrá a univerzální odpověď například je "miminko bude bratříček Klárka". A skupinku maminek jednou ve školce silně znejistila tvrzením, že "miminko se bude jmenovat Davídek Válek" (podotýkám, že nejsme Válkovi).

Tak jsem se opět naučil nové slovo. Byli jsme na exkurzi v porodnici, kde jsme se rozdělili na tři skupiny. Bohatí (šli jen v ponožkách, které potom mohli vyhodit), střední vrstva (koupili si návleky za 10,-) a my tři (donesli jsme si přezůvky).

Emča se v půlce programu najednou zahleděla na nohy v návlecích členů střední vrstvy a povídá: "A proč mají na nohách ty, ... éééé, ... fusiláry?"

Odraz v měděném pivním kotli v Pivovarském klubu při čekání na 5l kvasničáku.

Je to zvláštní - za celý život jsem tam byl všeho všudy šestkrát, z čehož jenom tento měsíc třikrát a pokaždé jsem si společně s opičkou odnesl i fotku. Inspirativní prostředí...

... mě čím dál častěji nutí meškat poslední autobus, takže mě pak osoba těhotná blízká musí vozit autem na nádraží.

Dnes ráno mi Eminka přinesla na převlečení medvěda (chlupaté plyšové zvíře, co se jen tak tak vleze do jejího oblečení).

"Eminko, proč má medvídek každou ponožku jinou?"

"No, aby nebyl takovej Francouz, tak je má jiný." WTF???

Dnes se vlastně (kromě Pavlova trestuhodně laxního přístupu k zahájení obědové pauzy zapříčinivšímu^(?) předlouhou čekací dobu v Hybernii)(jo a ještě kromě vymazání deseti milionů řádků z Calypso tabulky BO_TASK) vůbec nic nestalo.

Dokud nám ji nikdo nezakazoval, tuto chodbu jsem z duše nenáviděl. Trošku jsem se tam bál a hlavně - cítil jsem tam kuřata (zvedněte honem ruku ten, jehož babička vypiplávala doma v koupelně malá kuřátka). Jak si ale vysvětlit, že jakmile se na všech přístupových trasách objevil přísný nápis "POUZE PRO ZÁSOBOVÁNÍ!", zmizel nejen strach, ale (zřejmě) i ona drůbež?

...dnešní text s fotkou v podstatě nesouvisí, ale co...

Jednoduchoučká nahrávka na smeč: "Eminko, podívej, venku začíná padat snížek" (s očekávanou odpovědí ve stylu "jéé, budeme stavět sněhuláka").

Nechytatelný return: "No jó, tatínku, tak to zase budeš muset odhrnovat, žé?"

Na procházce musíme sebrat každou travičku, proutek i klacík. Než dorazíme k osvěžovně, sotva pleteme nohama. Já žízní a Ema z vláčení kulatiny.

Rádio, fotografické časopisy, Kindle - ještě dát do koupelny ledničku a celý víkend z ní nemusím vystrčit nos.

"Néé, néé, nefoť mě! Nechci, aby někdo poznal, že jsem opilej už od oběda!"

"Neboj, seš tak opilej, že tě nikdo nepozná."

Zahraniční konzultanti svými drahými radami, vedoucími k totálním kolapsům produkčních systémů, cíleně testují kompaktnost a psychickou odolnost celého našeho týmu.

Svlíknout tu bandu do naha, zavřít do klece a nechat macerovat na mraze a sněhu, až zbělají!