Vepříkův koutek

91.8kg. Tak a dost, tohle nemá cenu. Na truc jsem poobědval řízek s bramborovým salátem a pivo - to vám byla lahoda. Takhle se má žít, a ne se cpát trávou jako králík.

Škoda jen, že jsem byl na nádraží autem, jinak bych si s chutí dal i jedno do vlaku. S tím Pavlem, jak ho neznám. S tím, co v podstatě nepije...

Večer jsme se pak s celou rodinou ještě vyvalili před domem, jako sparing partnera jsem přizval souseda a na zahájení sezóny jsme lupli pár kousků (ve dvou se to lépe táhne).

A zítra jdeme do hospody na zabíjačku (nebude to kanibalismus?) a večer na špekáčky k sousedům. Tak!

 

Levé Próžek

Stáhnul jsem si z Android Marketu bezva aplikaci - Vignette. Asi vás sem tam obšťastním jejími výsledky. Včera to byla vlaková zastávka, dnes jsem upgradoval na nádraží.

Přílišným přebytkem autorské sebereflexe netrpím ani za normálních okolností, kdy mám možnost nechat fotky nějaký čas na disku uzrát před tím, než je začnu zpracovávat (ve většině případů zpracovávat rovná se mazat).

Tento projekt takový luxus bohužel (pro mě i pro vás) neumožňuje. Na výběr a zpracování fotky dne mám omezený čas, a to zpravidla večer, kdy už jsem unavený a na oči nevidím. Proto se občas do soutěže dostane i fotka, kterou bych jindy smazal ještě ve foťáku. Ráno se pak nestačím divit. Je ale pravda, že už se mi asi dvakrát přihodila i opačná situace - výsledná fotka byla lepší, než bych čekal.

Dnešní obrázek je toho zářným příkladem. Momentálně z něj sice polooslepeně uslintávám blahem, ale už teď se obávám, že jsem překročil snesitelnou míru úprav.

Těším se na ráno, kdy se na tu krásu budu moci podívat s odstupem. Bojím se rána, kdy se na tu srágoru budu muset koukat s odstupem.

 

Všední banalitky

Pan řidič v autobuse dnes zase perlil. "Tak co, kam to bude? Cože? Vy taky do Přerova? Prokristapána, kam to vy Přerováci pořád kočujete???"

Dnes už to vypadalo, že nebude ani fotka, ani příběh. Nakonec jsem fotku udělal v rychlosti půl vteřiny před vyběhnutím z výtahu (momentálně ji beru spíš jako nápad na nějaké budoucí focení), a příběh se mi bohužel přihodil večer ve vlaku.

 

Díky léčivým účinkům Zlatopramenu jsem si právě odskakoval, když jsem venku na chodbičce před záchodem uslyšel nějaké divné zvuky. Otevřel jsem dveře a tam stál totálně zelený pán, který mi bez varování zaútočil šavlí na nohy. Nechápu jak, ale jeho zákeřnému útoku jsem se na poslední chvíli vyhnul. Bleskurychle jsem vyklidil bitevní pole. Zklamaný sok se ještě chvilku v chodbičce oháněl šavlí a pak zbaběle zmizel v kabince.

 

Tomu říkám štěstí v neštěstí - kdybych ze záchodu vyšel o deset vteřin dřív, nablil by mi přímo do obličeje...

Nevěřte nikomu, kdo říká, že veřejná doprava je nuda.

 

Vepříkův koutek

90.4 kg.

Dnes odpoledne jsme s Emčnou odpočívali na zahrádce u Strnadů, když jsem zaslechl úryvek hovoru maminky s  dvou-tříletým klučíkem.

"Maminko, já chci nanuk."

"A co se říká, když něco chceš?" ... ticho .... "No tak - co se říká, když něco chceš?"

"Abrakadabra!"

Čtu Emě na dobrou noc z Krysáků a ona si v posteli z posledních sil hraje se svou plyšovou žirafou a s medvídkem Pů vypůjčeným od sousedů. A že prý medvídek Bů bude hyjákovat.

Cože?

Následuje názorná ukázka. Posadí medvěda na žirafu a zařve: hyjó!

 

Vepříkův koutek

Až se dosyta nacpete masem z grilu, vezměte banán, třtinový cukr, Cointreau a drcené ořechy.

Banán položte na gril a pomalu ho ze všech stran ohřívejte tak dlouho, až zčerná. Potom z horní strany sloupněte proužek slupky. Sloupnutou část banánu lehce pokapejte likérem (lze vynechat - máme to vyzkoušené), posypte třtinovým cukrem (nelze nahradit obyčejným cukrem - máme to vyzkoušené) a drcenými ořechy (to jsme zatím ještě nezkoušeli). Banán vraťte na gril a nechte cukr lehce zkaramelizovat.

Pojídá se malou lžičkou přímo z - na pohled hnusné - ohořelé slupky.

 

Kulturní okénko

V nejbližší době bude v okolí veselo. Nejen, že se bude konnat Romský ples, ale i tradyční pouť.

Pohádka na dobrou noc

Ve větvích staré švestky dozrávaly modré plody, kterým se na Valašsku říká trnky. Místní šamani z nich pomocí tajemných kouzel vyrábějí zázračný elixír. Říká se mu trnkovice a léčí rýmu i smutek a zahání vlkodlaky a upíry.

Krysáci
kapitola 8. Dovolená

 

V pokojíčku nastalo ticho, jelikož Ema trávila nově nabytou informaci. "A tatínku, až budu velká, budu taky pít slivovici. A víno. A čaj pro dospělý..."

 

Vepříkův koutek

Ráno jsem se vzbudil a hned jsem věděl, že to dnes půjde. Fakt bude ideální den na hubnutí. Myslel jsem si to i dopoledne. Myslel jsem si to i v poledne, kdy jsem tankovou Plzeň, bramborový salát a krůtí řízek kompenzoval ořezáváním  kukuřičné strouhanky z masa. Myslel jsem si to i začátkem odpoledne, ale pak jsem naneštěstí pomyslel na zmrzlinu McFlurry a bylo...

Trápení jsem rychle ukončil návštěvou nejbližšího McDonalda a nákupem kyblíku zmrzky. Jen co jsem ji zblajznul, v práci se objevila velikonoční šunka. Ne ty vodnaté vakuované plátky ze supermarketu, ale opravdická šunka. No co, to je přece dietní jídlo, ne?

Tak jsem lehce povečeřel, ale takové masisko si přímo žádá o pivní koupel. Jak jsme řekli, tak jsme udělali. Šunku jsme zalili dvakrát v Celnici a pro jistotu ještě jednou ve vlaku.

 

Pak přijdu domů a tam už na mě mává slivovicí řemeslník od sousedů (Takový Ferda Mravenec, práce všeho druhu. Bydlí po celý rok v maringotce a dokončuje rozestavěné domy lidem v okolí. Loni jsem mu přes plot nabídnul čtvrtku a on mě od té doby na oplátku zásobuje pitím, masem z grilu a historkami).

Tak jsem se mu pomstil Mázem a najednou jsem se tím celodenním půstem cítil tak vysílený, že už si nic nepamatuju.

Vypláchnout ústa Chotěboří, do suché pokožky rukou a obličeje jemně vetřít omastek z česnekového langoše a můžeme vyrazit na cestu domů. Z nějakého důvodu si k nám ve vlaku nikdo nechce přisednout.

 

"Tatínku, tatínku, hele jak vysílám."
"Cože?"
"No hele jak vysílám hlavu."
"Aha, jo, Eminko, tomu se říká stín."

Večer v koupelně slyším, jak si Ema pro sebe povídá: "A ještě dáme takový ty kapičky na noc na krásný sny". Hernajs, měl jsem za to, že drogovou problematiku budu muset řešit nejdřív tak za patnáct let.

 

Když teď o tom tak přemýšlím, až všichni usnou, půjdu asi hledat ty kapky.

Poslední komentáře

Martin posted a comment in Pit Pony No.8
Za mě jsou kvasinky docela slabota (musel bych asi zkusit ji...
Štěpán posted a comment in Pit Pony No.8
Jak tato verze dopadla v porovnání s těmi předchozími?
Martin posted a comment in Move On No.1
Dá se :) Guiness to ještě úplně není, ale vůbec mě to neuráž...
Štěpán posted a comment in Move On No.1
Tak jak to dopadlo?
Petr posted a comment in Kyvety a "kegerátor"
Ohledně výčepního kohoutu. Není potřeba nic extra vymýšlet, ...