Původní - relativně neškodný - záměr o zdokumentování odřeného nosu...
(„já jsem skákala u babičky ze schodů, Jáchym se po mně opičil a chtěl skočit až na chodník, ale měl u toho ruce v kapsách")
... se nám nakonec lehce zvrhnul. Fotka vznikla dnes ráno po snídani, když už jsme odcházeli do auta. Jak Jáchym prošel tím zajímavým protisvětlem, ty jeho uši mě udeřily do očí (dobrá slovní hříčka, ne?).
Strašně mě překvapilo, že byl ochotný tři vteřiny postát před foťákem. To se stalo poprvé v životě.
Úpravu jsem se pak rozhodnul takto přehnat, abych mu zachoval aspoň zbytky důstojnosti tím, že od obsahu (uší) strhnu pozornost na formu.
P.S. Měl jsem i technicky kvalitní verzi (bez oparu z protisvětla, bez lens flare, bez šumu, bez rušivého pozadí), ale nakonec se mi tahle líbila mnohem víc. Asi právě kvůli těm technickým nedokonalostem.
