Ke konci výletu - jelikož bylo poměrně slušné vedro - jsem sjel ze značené stezky na nějakou lesní pěšinku. Za prvé vedla stínem a za druhé to byla určitě zkratka.
Jenomže během chvilky začaly naše děti lehce panikařit (původem z Polabí, kde se za největší kopec počítá krtinec a za nejhustší porost jahodová plantáž, dostávají záchvaty paniky pokaždé, když se ocitnou mezi třemi stromy). Abych je uklidnil, motivoval a částečně i vzdělal, klidným a moudrým hlasem jsem jim sdělil, že se nemají čeho bát a že „na konci každé cesty se nachází hospoda“.
Po chvíli až nepřirozeného ticha přerušovaného jenom občasným vrznutím Jáchymovy nenamazané přehazovačky (hernajs, chystám se ji namazat už od dubna) Jáchym obdivně vydechnul: „Tatínku ... ty víš ale úplně všechno“.
Ale tak jo, jeho názor jsem mu nevyvracel. I když přiznávám - čas od času si něco na Google vyhledat musím.
