To je sice všeobecně známá pravda, ale dnes na obědě se mi to znovu potvrdilo.
Úvod
Nejdřív jsem nového mladého číšníka (nebo jak se dnes říká panu vrchnímu) nijak zvlášť nevnímal, ale brzy na sebe upozornil drzým pokřikováním „... nejsem z Litvy, jsem z Jihlavy ...“ na adresu osazenstva vedlejšího stolu. Ze začátku jsem se vůbec nechytal, ale potom pán (který byl zřejmě stejně bezradný jako já) oslovil rusky svou manželku a tak mi to došlo.
(tedy - pointa mi došla v případě, kdy by si pinglík mohl myslet, že litevština je ruština. jinak totiž nevím...)
(aby nedošlo k mýlce - já tu nevychovanou bandu z východu taky nemusím, ale když už bych jim nutně musel dát najevo svou nelibost, alespoň bych se to snažil udělat nějak inteligentně. zásadně bych se svým chováním nesnižoval na jejich úroveň. i když po třistadevadesátésedmé srážce s namyšleným hovadem, kdo ví...)
(ale v tomto případě byla podrážděná číšníkova reakce - IMHO - naprosto nevyprovokovaná. postarší manželský pán se choval velice zdvořile a kdyby na ně obsluha nezačala halekat, pravděpodobně bych si vůbec nevšimnul, že mluví rusky.)
Stať
Ta pravá švanda začala v okamžiku, kdy se pán snažil dopídit, jestli by bylo možno zaplatit v Eurech. Ale samozřejmě, že by bylo. V poměru čtyřiadvacet kaček k jednomu euru.
Což je moc dobré vědět a až půjdu měnit éčka na dovolenou, skočím si k číšníkovi, jelikož ochotný Pakistánec ve směnárně u naší firmy požaduje za Euro nestoudných více než sedmadvacet korun.
Závěr
Manželé už byli téměř na odchodu, ale na poslední chvíli si pán umanul, že by si dal ještě jedno malé pivo na cestu. Jasně, ze strany číšníka nebyl žádný problém. Jedno malé pivo, třicet osm korun, to máme dvě eura, pane.
Tak vám nevím - že by během obědové pauzy z ničeho nic skončily intervence ČNB?