Úvod

Dnes jsem se nesnažil najít název pro obrázek, ale pokusil jsem se vyfotit fotku podle citace z Čokovoka.

Cože, vy nevíte, co je to Čokovoko? Tak honem honem, nejdřív malá ukázka (video dole pod textem):

A pak šupky dupky na jejich stránky a stáhnout si pár písniček. Na závěr je potřeba si v přehrávači nastavit opakované přehrávání a dva dny neposlouchat nic jiného. První dva-tři poslechy se vám budou trapnem kroutit všechny prsty a budete nevěřícně zírat. Pak se to ale zlomí, věřte mi.

Kdo to vydrží dva dny v kuse, postupuje do dalšího levelu a stává se z něj čokomástr.

Dnes je tak ospalej den, že si ani nezaslouží příliš originální fotku. Takže jenom variace na včerejšek. Technicky nepříliš povedená k tomu...

Včera Emě přišli popřát k narozeninám její vrstevníci. Letos je to už asi sedmé kolo oslav, doufám, že konečně skončili.

"... ty mi ještě nepřej, nemáš dárek, nejdřív si pro něj běž k tvojí mamince do předsíně."

"... a pak jsem je všechny donutila, aby mi dali pusinku."

"Eminko, vezmi tátu a běžte spolu ven. Třeba na kaštany."

Dítě nadšeně souhlasí, rychle se obléká a táhne mě do mrazu. Jen co za náma zaklapnou dveře, spiklenecky mi šeptá: "Táto, na kašany půjdeme třeba jindy. Teď půjdeme do hospody, jo?"

P.S. Celou dobu jsem tam strávil v kleče skládáním Brumíkova MAXI PUZZLE. Po hodině jsem dokonce přišel na to, že v krabici byly dílky ze dvou skládaček.

P.P.S. Docela mě to bavilo... A jelikož je údajně možné obě skládačky spojit do jednoho velkého panoramatického puzzle, už se těším na příští víkend.

Tak ta slavná a toužebně očekávaná D800 asi pro mně bude trošku zklamáním - 36MP(!) a nepříliš dobrá ISO performance (otázkou ovšem zůstává konkrétní míra ISO performance) zřejmě postaví tuto zrcadlovku zcela mimo mé požadavky. Asi si počkám, až ji uvedou na trh a pak koupím ve výprodeji D700 :)

Jěště jednou se dnes dozvím, že zemřel Steve Jobs, tak mě na místě klepne. Zatím jsem to slyšel a četl jenom dvěstěpadesátšeskrát...

Aktualizace: název fotky s obsahem článku vůbec nesouvisí (dřív, než mě někdo obviní z cynismu).

U večerních zpráv (všimněte si, jak Ema mluví spisovně):

"Tati, to je ten pan Oříšek?"

"Ne, tohle je pan Koranteng."

Taky se mi ti dva občas pletou...

Temná burzovní nálada se mi vrazila i do fotek. Toto je remake optimismu z 26. srpna 2011.

... ráno pomáhá.

Ale má se to s ním jako s každým jiným lékem - pozor na předávkování. Jěště teď se mnou lomcují ambivalentní pocity, když si vzpomenu na léčbu z minulého úterý.

Nadšeně: "Tatínku, já jsem dnes odhlášená ze školky!"

Unaveně: "Ty se ale máš, já do práce musím."

Konejšivě: "Neboj, třeba tě z práce taky někdy odhlásí..." (Pravděpodobně tím myslela mámu.)