"Néé, néé, nefoť mě! Nechci, aby někdo poznal, že jsem opilej už od oběda!"

"Neboj, seš tak opilej, že tě nikdo nepozná."

Zahraniční konzultanti svými drahými radami, vedoucími k totálním kolapsům produkčních systémů, cíleně testují kompaktnost a psychickou odolnost celého našeho týmu.

Svlíknout tu bandu do naha, zavřít do klece a nechat macerovat na mraze a sněhu, až zbělají!

Každý občas potřebujeme aspoň na chvíli uniknout. Například já - já bych unikal z práce, až bych brečel.

Šnyt jak známo patří mezi míry duté; není to půllitr ani malé pivo, nýbrž míra toliko přibližná. Malé pivo si dávají nepijáci; piják piva, když se nechce napít, nýbrž toliko se zavlažit, nedá si třetinku, za niž by se jaksi před celým světem styděl, nýbrž šnyt. Šnyt je půllitr, ale nenapěchovaný, s pěnou do půl sklenice; záleží na dobré vůli hospodského, kolik té pěny do půllitru nadělá. (...) Ale žádné strachy: mnoho z věcí, které nám hrozí, se nesplní. Ani šnyt nezanikne, neboť s ním by zmizel oblíbený přechod a kompromis mezi "dát si jednu” a "nedat si už nic”. Šnyt je aspoň něco víc než nic, i když to není plná sklenice. A proto se udrží jako většina kompromisů.

Karel Čapek, Lidové noviny 18. 4. 1936

V semknutém zástupu, jako jeden muž, ke strojům na svá pracoviště se béřeme.

Mezi křeslo a gauč se natáhnou deky, čímž vznikne bezva prostor, kam se dají natahat všechny (opakuji - všechny) hračky a kde je možno hrát si na cokoliv. Momentálně je v kurzu škola a obchod.

Veřejně tímto deklaruji, že s kávou Nespresso jsem spokojen jako s málo čím. Ďábel je však skryt ve velkých možnostech výběru - už mě pomalu začíná stresovat nutnost volby jediného druhu ze šestnácti nabízených.

11 stupňů nad nulou a vlahý májový deštík. Tento způsob ledna zdá se mi poněkud nešťastným.

Tak takhle to vypadá ve vlaku, když se nám náhodou podaří zvednout zadek z pracovní židle dřív, než na poslední chvíli.

Nebo když si nemusíme kupovat výherní sázenku Sportky.

Nebo když si nemusíme na nádraží kupovat pivo.

Po dlouhé době jsme zase byli na squashi. Žízeň jsme hasili v Kolkovně Plzní, pak ale následovaly oslavné panáky a nakonec jsme skončili v muzeu. Pražském Pivním Muzeu.

Zvědavě - "A tatínku, proč tady máš ten lavórek?"

Roztřeseně - "... no ... Eminko ... kdyby náhodou ..."

Lehce zklamaně - "Aha"

Oni si to ty lidi u nás v práci obecně málo uvědomujou, ale tady i zdi mají oči...