Month of My Life

Dnes jsem vezl Emču do Zábřeha a odpoledne jsem se pak vracel výletním způsobem (dvojkou, maximálně trojkou, pěkně pomalu, vedlejšími cestami přes hory). Věděl jsem, že se mi podaří vyfotit nějakou pěknou krajinku; nízké slunce, zasněžené kopečky, dlouhé stíny, prostě paráda. Tak dlouho jsem vybíral dokonalou scénu, až se obloha nadobro zatáhla. Někde v Orlických horách jsem nakonec znechuceně zastavil (asi jsem za poslední dobu "zPražštěl" - jak je možné, že mi tu v teniskách mrznou nohy, když doma je 9 nad nulou a svítí sluníčko???) a na dlouhý čas jsem náhodně mával foťákem směrem k lesní školce.

Celý týden bojuji s nějakou chřipkou. Nutno dodat, že zatím je výsledek více méně nerozhodný. Dnes jsem se ale rozhodl, že s bacilem skoncuji způsobem značně nevybíravým. Naordinoval jsem si (navíc k obvyklé dávce chemikálií) jeden Zlatopramen ještě ve vlaku a doma pak dva Budvary. Konečně mám pocit, že je válka u konce.  Mým bakteriím pivo zachutnalo :(

Ale panu řidiči z autobusu by dnes ani anděl nepomohl: "Ty zatracený rohlíky podražily ze dvou padesáti na dvě osmdesát a když se do nich člověk zakousne, stejně se všechno vydrobí", "Chleba se dá žrát jen z pekárničky na rohu v Nymburce, protože všechny ostatní chutnají jak namočený do Labe", "Výplata je prachmizerná" a hlavně - "Dejte na mě, dokud bude prezidentem Klaus, lepší to v tomhle státě nebude".

Kolikrát není možno nezávidět takový jednoduchý způsob nazírání na svět, co?

Dnes jsem z okna vlaku objevil zapomenutý kousek polabského pole, na kterém nestojí žádné skladiště. Zatím.

Hele - přesně, ale PŘESNĚ takhle vidím svět, když jdu večer domů a mám unavený oči z práce.

... proč mě musí lákat zrovna do země, kde se mluví Maďarsky?

Eminka musí často čelit zvídavým otázkám stran jména a pohlaví budoucího sourozence. Všechna čest, čelí jim s ledovým klidem a odpovídá kolikrát značně nečekaně.

Docela dobrá a univerzální odpověď například je "miminko bude bratříček Klárka". A skupinku maminek jednou ve školce silně znejistila tvrzením, že "miminko se bude jmenovat Davídek Válek" (podotýkám, že nejsme Válkovi).

Tak jsem se opět naučil nové slovo. Byli jsme na exkurzi v porodnici, kde jsme se rozdělili na tři skupiny. Bohatí (šli jen v ponožkách, které potom mohli vyhodit), střední vrstva (koupili si návleky za 10,-) a my tři (donesli jsme si přezůvky).

Emča se v půlce programu najednou zahleděla na nohy v návlecích členů střední vrstvy a povídá: "A proč mají na nohách ty, ... éééé, ... fusiláry?"

Odraz v měděném pivním kotli v Pivovarském klubu při čekání na 5l kvasničáku.

Je to zvláštní - za celý život jsem tam byl všeho všudy šestkrát, z čehož jenom tento měsíc třikrát a pokaždé jsem si společně s opičkou odnesl i fotku. Inspirativní prostředí...

... mě čím dál častěji nutí meškat poslední autobus, takže mě pak osoba těhotná blízká musí vozit autem na nádraží.

Dnes ráno mi Eminka přinesla na převlečení medvěda (chlupaté plyšové zvíře, co se jen tak tak vleze do jejího oblečení).

"Eminko, proč má medvídek každou ponožku jinou?"

"No, aby nebyl takovej Francouz, tak je má jiný." WTF???