Ještě než začnou letní vedra, uvařím další z řady infuzních ležáků českého typu. Nebudu to dlouho protahovat a hned se vrhnu na seznam změn:

  • Barva. Ať je nějaká sranda, uvařím ho tak světlý, jak to jenom rozumně půjde. Všichni mají ležáky mírně zakalené a krásně sytě zbarvené, takže tohle považuji za jeden ze způsobů, jak se odlišit. Budu tedy vařit jen z Weyermann Bohemian Pilsner a Weyermann Carapils.
  • Při rmutování zkrátím pauzu na 63°C na polovinu (tj. na 15 minut) a přidám krátkou přestávku na 57°C. A budu doufat, že se to příznivě projeví na větší plnosti piva.
  • Co se chmelení týká, tak už se vyprdnu na chmel do rmutování a ušetřenou hrstku vhodím ke konci whirlpoolu.
  • Kvasnice jsem sehnal jiné. Mangrove Jack's Bohemian Lager M84 (Craft Series) mají tak krásný obal, že už se nemůžu dočkat, jaké z nich bude luxusní pivo.
  • Kvasnou teplotu snížím o dva stupně na 10°C (snad vyženu údajné estery), diacetylovou pauzu ponechám.

Recept

Recept (včetně BeerSmith souboru) je k dispozici na stránkách HomeBrewMap všem „aktivním domovarníkům“ (tj. lidem, kteří mají svůj domácí pivovar zaregistrovaný v mapě).  

 


Starter: 1 balíček rehydratovaných kvasnic, 3 litry vody, 300g maltózy. Dva dny míchat při pokojové teplotě, poté jeden den v ledničce (na usazení kvasnic) a před zakvašením slít „vodu“ (zakvasit jen kvasnicemi).

No řeknu vám, že po otevření kvasnic se mě začala zmocňovat panika, jelikož vzhledem i smradem mi SILNĚ připomněly nechvalně známé Brewmaster Lager. Ani během rehydratace ty mrchy nejevily téměř žádné známky aktivity. Nicméně po nějakých 6-8 hodinách na míchadle pěnily krásně, takže snad budou v pořádku.


Poznámky z vaření:

  • V zásadě šlo všechno podle plánu, až na větší odpar při chmelovaru (udělal jsem v garáži průvan). Ztrátu jsem nahradil litrem vody do spilky.
  • Při scezování tekla sladina úplně světlá a čirá. Scezování bez problémů, nic se neucpávalo.
  • HotBreaku bylo obrovské množství a to jak malých kousků, tak i obrovských chuchvalců.
  • Spirálou vychlazeno na 22°C, poté v mrazáku dochlazeno na zákvasnou teplotu 8°C.

Kvašení:

  • Zakvašeno při 8°C, poté teplota během jednoho dne pomalu zvýšena na 10°C.
  • 8 dnů při teplotě 10°C (nebyl jsem doma, takže jsem nesbíral deku)
  • 2 dny diacetylová pauza 16°C
  • Během 2 dnů zchlazeno na 2°C
  • Přidána želatina, po třech dnech stočeno do kegu a nuceně nasyceno

Den stáčení do kegu: Fakt světlé, přesvětlé. Barvu bych nejtrefněji popsal jako „nedostatek barvy“.

O chuti se zatím moc napsat nedá - pil jsem zbytek ze spilky, takže kvasnice chuť poměrně přerazily. Snad jenom že se mi pivo zdálo příliš hořké a bez chmelového aroma. A vzhledem k až překvapivě nízké prokvašenosti se mi zdálo dost „suché“.

Zjevné vady jsem zatím neobjevil žádné.

Ale to jsou doopravdy jenom první dojmy silně ovlivněné kvasnicemi a tím, že pivo ještě nebylo nasyceno.


Den 28: Stále lehce kalné. Diacetyl zmizel (chvíli jsem se bál, že se ho nezbavím), chmelové aroma příjemné a velice jemné. Tentokrát se mi ale naopak zdá zbytečně „tělnaté“. 


Den 55: Hleďme, od posledně obrovská změna. Pivo úplně ztratilo sladkou sladovou tělnatost. Nyní je lehké a osvěžující, s náznakem svěžího chmelového zakončení (vůbec nevím, jak bych to popsal, tak tady máte první blbost, která mě napadla).


Den 57: Celá kyveta ve velmi mladém věku padla za vlast na olympiádě v Sedlčánkách poté, co jsme dopili sud Březňáka 11. Čest její památce.

P.S. Nikdo si nestěžoval, ale asi jsme nebyli ve stavu, ve kterém bychom nějak extra vnímali, co pijeme ;)


Den 62: Po focení (teplého) piva jsem jej dopil. No teda povím vám - nic moc...

Takže v zásadě mohou existovat dvě vysvětlení. Buďto po ohřátí vystoupí všechny možné vady, které jsou ve studeném pivu skryty. A nebo - kaly (když jsme posledně keg převáželi, došlo k rozvíření usazených zbytků, takže jsme pivo pili poměrně kalné) všechny vady přerazí.

Takže mám silný námět na přemýšlení - jestli by se náhodou nevyplatilo nechávat pivo záměrně lehce zakalené...?