Problém měrných jednotek

Doporučuji neplést si měrné jednotky. Například stupně a procenta. Jelikož pivo s očekávávanými patnácti stupni mající ve skutečnosti patnáct procent vám nemusí nutně udělat dobře (např. Paradox Jura, BrewDog Brewery, Skotsko, JEDINÝ KEG V ČR!).

Případ ztracených dat

Jak jsem již informoval ve středu, rozhodnul jsem se řešit zálohování osobních dat. Po dvou probděných nocích jsem se rozhodnul pro variantu on-line backup (+ NAS za ~12k, který si ale koupím, až bude líp). Protože většina NAS řešení přicházejících do úvahy (momentálně asi jen Synology DiskStation DS212) běží na Linuxu, zvolil jsem nakonec CrashPlan (relativně levný, multiplatformní, s neomezenou kapacitou).

Novinky ze školky

"Bára miluje Davídka!!!"

Izraelské menu

OBRIZEK 95.00 - "Prosím vás, co mi to tady účtujete???" "V pohodě, to je obědový řízek..."

V jídelně si všechny děti nechaly od rodičů z nudlové polévky vypreparovat všechny nechutnosti (jako například maso, petrželku, mrkev, ...) a pak začaly mudrovat:

"Mrkvička se musí papat, ta je na oči."

"Jo, to znám z Boba a Bobka."

"No, oni se vždycky tak nacpou mrkví, až je z toho bolí oči."

Ema odjakživa moc prožívá veškeré svoje bolístky, všechna skutečná i domnělá zranění se musí okamžitě ošetřit (svého času byl pro ni nejlepším dárkem náplast - během pěti minut si byla schopná na sebe nalepit celé balení) a každá změna stavu se musí hlásit (vyžaduje to jistou otrlost být schopen vyslechnout dvacetkrát za hodinu, že ji bolí ten a ten zoubek, ouško, prstíček, nehtíček, kolínko, bříško, vlásek...).

Dnes ráno to všechno shrnula do jednoho krátkého prohlášení: "Maminko, když mě bolí to bříško, můžu si mastičkou na exém namazat kolínko?"

Od Vánoc tohle u nás hraje do zblbnutí pořád kolem dokola:

Tenhle kluk, včera mi pusu dal.
Tenhle kluk, včera mi pusu dal.
Divnej kluk pořád chodil sám, a, á,
v našem parku jen tak ó,o,ó,o.
Sedával na kytaru hrál a, á,
...

Existují mraky interpretek této písně, ale my máme samozřejmě verzi s Dádou. Ema je v tranzu a neustále kvílí "a á, o ó o ó, áááá". Běda ji ale požádat, aby písničku zazpívala. Zardí se, sklopí hlavu a začne se puberťácky chichotat...

A to jsem myslel, že mě to čeká nejdřív za deset let. Aspoň budu připraven, horší už to určitě nebude...

Včera při večeři Ema hodila očkem na betlém pod stromečkem a sdělila mi, že ve školce si povídali o třech králích. Překvápko.

Potom zazpívala začátek koledy My tři králové. Ještě větší překvápko.

A že prý se jeden jmenoval Baltazar. To už mi z otevřené pusy vypadlo kus uzeného masa s čočkou (zbytek od novoročního oběda).

Společně jsme pak dali dohromady i zbylá jména a připomenuli jsme si, že šli do Betléma k Ježíškovi. A že mu nesli dárek. Podle Emy se tenkrát údajně jednalo o skluzavku...

Štedrý vecer, dárky rozdány, dítě narvané do nových plavek spokojeně sleduje z pohovky Popelku, vyčerpaní rodiče se drží v objetí.

No, drží v objetí - spíš se navzájem podpírají, aby vysílením nepadli.

Ema na nás mrkne jedním okem a suše prohodí: "Ty se mazlíš s tátou? Pozor, ať ho neposlintáš."

Včera jsme měli v práci besídku pro děti a jednou z atrakcí bylo malování na obličej. Večer pak Ema učinila životní rozhodnutí. "Až budu velká, stanu se malířkou dětí".

P.S. Ještě to nechám den dva uležet, ale možná fotku použiju do stejnojmenného tématu na DIGIaréně.

O víkendu jsem na chodbu montoval nové zrcadlo.

"Eminko, pojď, prosím tě, zkontrolovat, jestli jsem to zrcadlo pověsil rovně."

"Ukaž? No jo, pěkný, dnes jsem celá v červeným..."

... ženská ...

Jedeme si takhle s Emou metrem a naproti nám sedí podezřelé individum. V uších narvaná sluchátka, v očích tupý výraz, v obličejové části těla spousta kovu, sprcha aspoň jednou měsíčně by neškodila.

Ema na něj kouká a povídá: "Tatínku, co to pán poslouchá za písničku?"

Otázka za milión, to by mě taky docela zajímalo: "Eminko, to nikdo neví."

"Hmm, asi cib cib cibulenka".

Neuvěřitelně přesný odhad. I když v pánově případě to byla spíš mak mak makulenka.

Po Mikulášské besídce:

"Táto, ale ti čerti asi byli převlečení páni..."

"No, možná jo, možná ne. Ale jistí si být nemůžeme, co?"

"Hmm, měla jsem se jich zeptat. Tak víš co? Zeptám se jich příště... Ale zatím budu radši hodná."